Hlas lidu

Hlas lidu, hlas boží. Myslím, že jste tohle zaklínadlo už mnohokrát slyšeli. Většinou od lidí na tribunách nebo v televizích, co se rádi poslouchají. Ona už se z toho rčení stala pořádná floskule. Jak pohodlné je přenést odpovědnost za své činy na někoho jiného, v ideálním případě na anonymní dav… Tomu se dá podstrčit doslova vše. Stačí jen vhodně manipulovat. Co je ale zajímavé, původní význam byl opačný a především negativní.

 Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit.
Což neznamená nic jiného než:
Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízka šílenství.
Zajděte si na libovolné shromáždění, nebo poradu v práci, které je dostatečně velké na to, aby člověk mohl splynout s ostatními. Je to zajímavá zkušenost. Když člověk dokáže přesat vnímat téma rozpravy, může se soustředit na chování přítomných. Zvlášť takové stádní chování vynikne v přítomnosti dostatečně silné manipulující osoby. Pro mě jsou extrémní příklady sportovní utkání, klasicky fotbal nebo hokej. Až zase bude někdo tvrdit že zastupuje zájem lidu, je dobré nastražit nejen uši.
PS: Něco málo je popsané na Wikipedii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *