Želary

Název: Želary
Režie: Ondřej Trojan
Země: Česko / Slovensko / Rakousko
Rok: 2003

Je to nedlouho, co v televizi běžel film Želary. Jana se na něj moc těšila a i mě přišlo zajímavé se na něj podívat. Samozřejmě jsme ho propásli. Nebyl ale žádný důvod k panice, ve videopůjčovně si ho bylo možné pořídit. Ten den nastal včera večer a po krátkém, ale úspěšném zápase se stěhováním počítače jsme si ho „dali“ na dobrou noc. Knihu, podle které byl film natočený jsem nečetl, a proto nebudu srovnávat.

Začátek mi přišel trochu povrchní, sice nemůžu pamatovat protektorát, ale určitě se to dalo natočit víc dramaticky. Po příjezdu na „místo činu“ už to bylo o něčem jiném. Úžasná příroda a drsný život a samotě. Jen mi přišlo až moc rychlé překonání rozdílností mezi Hanou a Jozou, jakoby mávnutím kouzelného proutku a drsoňovým zkultůrněním ve škopku, všechny jejich nesnáze zmizely a život byl jen plný souznění duší. Na druhou stranu herci se mi líbili, bylo to hodně přirozené, diváka to místy úplně vtáhlo do děje. Zvlášť drsný byl příchod Rusů, jakožto „osvoboditelů“. Od zhruba poloviny filmu začalo být jasné, že osud oběma hlavním postavám přát nebude a něco se pokazí. Konec se mi ale moc nelíbil, ne kvůli tomu jak dopadl, ale jeho provedení. Konec má být vygradováním příběhu, rozuzlení zápletky, tady mi to přišlo takové laciné.

Filmek jako takový se mi líbil, herci předvedli že opravdu umí. Co mě trochu zklamalo, byl začátek a konec. I tak hodnotím Želary jako dost nadprůměrné dílko, možná mě to vyprovokuje k přečtení předlohy. Hodnocení na CSFD myslím tomu odpovídá.