Zub

„Na každého jednou dojde“ dalo by se říct, a došlo i na mě. Původně jsem chtěl naklapat pár vět po první návštěvě, ale potom se mi to jaksi odleželo v hlavě a uzrálo to až teď. O čem to vlastně píšu? Vezmu to nejradši od začátku. Jednoho dne jsem si vzpomněl, že jsem delší dobu nebyl u zubaře. Náš starý zubař šel do důchodu a byl mi rodiči dohodnutý jiný, naštěstí zase kousek od nás. Je to ve skutečnosti paní doktorka.

Při minulých, spíš nepravidelných návštěnách jsem si s doktorem více méně pouze krátce popovídal, prohlédl mi chrup a sklesle oznámil „zdravý“, nejspíš ho přepadal splín, že si nezavrtá. Měl jsem tudíž za to, že to bude stejné jako vždycky. Prostě vycením zuby, chvíli mi tam bude rejdit těmi svými udělátky a hotovo. To byl ale krutý omyl. Při mé první návštěvě, tuším že to bylo někdy loni v létě, mi nová paní doktorka našla hned dva kazy. Jeden větší a druhý malý, ale těsně u sebe a je proto nutné spravit nejdřív jeden a potom druhý. V první chvíli jsem myslel že špatně slyším. Zubařka, asi díky ménu nechápavému výrazu a slov plných překvapení, se jala vysvětlovat co to bude obnášet a bránila se, že si opravdu nevymýšlí. Tím jsem dostal celkem zevrubný úvod do problematiky zubního kazu, čož pro mě obnášelo dosud neprobádané téma. Nechtěl jsem amalgánovou „šedivku“ a tak mě objednala na tuším 25. října.
Tím že jsem dostal čas na rozmyšlenou, se rozhodně u mě nedostavilo žádnéh uklidnění mysli, zvlášť po konzultacích s přáteli, kolegy a známými. Nicméně v dohodnutý čas jsem byl v čekárně, celý nervózní a aby toho nebylo málo, skejsnul tam skoro celou hodinu v očekávání nejhoršího. Paní doktorka se mě zeptala, jestli nechci jakousi injekci proti bolesti. Při představě jehly zabodávající se do dásně jsem s díky odmítl. Abych to zkrátil, nebylo to tak hrozné, jak to zezačátku vypadalo. Sice to vrtání bylo hodně nepříjemné, ale dalo se to vydržet. V ordinaci jsem byl snad celou věčnost (ve skutečnosti necelou hodinu).
Dnes byl na řadě druhý a doufám že na hodně dlouhou dobu poslední kaz. Ten naštěstí byl docela malý a ani já nebyl tak nervozní jako minule.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *