Zážitky z pošty

Na jednom z internetových bazarů jsem viděl prodávat jednu starší hru. Protože pán byl z Moravy, domluvili jsme se na poslání poštou, jako doporučené psaní a na dobírku. Jaké bylo po doručení mé překvapení, Česká pošta si za službu účtovala 91 Kč. Podle jejich ceníku to mělo být 44 za poslání a 12 za dobírku. Vzhledem ke stokorunové ceně hry se mi to zdálo moc. Kde je těch zbylých 35 korun? Po dotazu na prodávajícího a po pár dnech čekání mi přišla od něj odpověď. Česká pošta, má kdesi hodně špatně dohledatelnou účetní položku těch 35 káčé za vystavení složenky. To je síla, v jednadvacátém století pošta není schopná poslat doběrečné na účet. Za doporučené psaní s dobírku si účtovat skoro stovku mi přijde jako hodně předražená služba. Teď už chápu internetové obchody, že cenově zvýhodňují platby předem. Trmácet se na poštu se složenkama, vystát si frontu a potom dostat peníze takzvaně „na ruku“ je pravěk. Kdyby služby České pošty alespoň fungovaly tak jak mají…

Krátce před tímhle nemilým zjištěním jsem si nechal poslat plachtu nad hamaku a „Snake Skin“ jako balík. Při předávání si paní za přepážkou všimla, že je balíček roztržený a rovnou mi doporučila, ať ho nepřebírám, že odesílateli pošta uhradí ztrátu. To jsem taky udělal. Po nějakém čase jsme se s výrobcem domluvili na opětovném zaslání. V e-mailu psal cosi ve smyslu, že jednání s Českou poštou bylo peklo. Za nedlouho mi přišla SMS, že je balíček poštou přijatý, bezva. Druhý den, podle čísla zásilky, hledávám, kdy mi ho skutečně doručí, protože v SMS sousloví „předpokládané doručení“ je na nic. A skutečně, za dva dny je podle jejich webu balík na poště. A tady se oba příběhy spojují…

Jedu autem z práce na poštu, tam kam vždycky. Jsem brzo na řadě, hurá. Starší paní za okénkem ukazuju papír od doporučeného psaní s poslanou hrou a s dotazem na účtování těch 91 korun. Z ní jsem dostal jen: „No, to tak je“. S pocitem špatného obchodu jsem zásilku převzal. Teď ten balíček, na něj nemám papírek, ve schránce nic nebylo. Požádala mě o občanku, cosi hledala v počítači aby mi za chvíli řekla že u nich zásilka není. „Jak není, na webu píšete, že balík je tady už od včera.“, řekl jsem. „A máte číslo toho balíku?“, vyštěkla na mě. Ukázal jsem jí SMS, znova cosi hledala v počítači. Lidé za mnou už byli nervózní. Nakonec mi oznámila, že balík je na jiné poště, že tady je 09 a tohle je na 00. Podíval jsem se na obálku s hrou a tam bylo stejné PSČ jako na balíku, který jsme hledali. „Tady je něco špatně“, pomyslel jsem si, ale při pohledu na kyselý obličej baby za sklem jsem vzdal jakoukoliv komunikaci. Jel jsem tedy na tu jinou poštu. Naštěstí jsem zaparkoval poblíž. Chvíli jsem sice poštu hledal, ale nakonec našel. Jdu dovnitř, přímo do místnosti plné čekajících lidí. Přístroj mi tiskne číslo zhruba o čtyřicet vyšší, než co svítí na tabuli. Tiše nadávám. Při tom nekonečném čekání jsem trochu vychladl. Ale stejně, čekám tady, fůra lidí přede mnou a ani nevím jestli můj balíček tady skutečně je. Nakonec jsem zásilku přeci jen dostal. Stálo mě to většinu odpoledne, trochu nervů a získal jsem pár negativních zkušeností s Českou poštou. Pokud budete cokoliv posílat poštou, vyhněte se dobírce. Je to drahá a nekvalitní služba a nepříjemná obsluha už zřejmě nemá překvapovat.

Jo, dnes jsem zjistil, že mi měl přijít e-mail o dodání zásilky – nedorazil.

3 odpovědi na “Zážitky z pošty”

  1. Když mám jít na poštu, tak si říkám: Dneska ne, dneska mám skvělý den.
    A v rámci možností s návštěvou pošty čekám na den, kdy můžu říct: Tak dneska by to šlo. Dneska už mě víc nikdo vytočit nemůže.
    ;).

  2. No, to tedy jsou zážitky, Lafi, na tvém místě by mě asi trefil šlak!
    Já jsem s poštou nikdy žádné problémy neměla a doufám, že ani mít nebudu. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *