S kamarádem H. a kolegyní V. jsme se domluvili na společném bikování v Lužických horách. V tom není nic závratného, kdyby to minimálně pro mě nespustilo řadu nečekaných událostí. V pátek mi kamarád volal, že ho bolí zuby, ale jede. Do toho mi pozdě večer volá kolegyně V., prý dnes po práci byla na singltreku, vymlela se, ale jede. Jen z ní dlouho nemůžu dostat informaci, kde se zítra setkáme. Nakonec se přeci jen domlouváme a nezapomene mi připomenout, že nás bude zítra šetřit. V sobotu kolem páté ranní mi od H. přišla sms že se vůbec nevyspal, takže nejede. No nic, říkám si, pojedu na místo srazu sám. Když už jsme se jednou domluvili, tak to přece neodřeknu, zvlášť když to byl můj nápad. Ráno kontroluju výbavu, abych na nic zásadního nezapomněl a jedu. Pokračovat ve čtení „Bikerská příhoda“
Expert
Nemůžu si pomoct, ale tohle video, i když už není novinka, je opravdu ze života. Kdo je nucený strpět firemní porady, pochopí 🙂 Pokračovat ve čtení „Expert“
Pravice vs levice
V dnešním světe se mi zdá dělení politiky na pravici a levici jako přinejmenším překonané a nemám to rád. Ale to co mi poslal známý e-mailem, tomu nešlo odolat. Třeba to už znáte, ale mě se to prostě líbí 🙂
Probuzení
Včera se mi stala zajímavá příhoda. Protože už pár měsíců dojíždím autobusem za prací do Prahy, tak hlavně při odpoledním návratu občas lehce usnu. Tedy když na mě vyjde místo na sezení. Jednou jsem klimbal i ve stoje, ale to je zase jiná písnička. Tak si jedu odpoledne něco po půl páté, ještě za světla, busem zpátky k nám do města. Dokonce na mě vyšlo volné sedadlo, a příjemně vyhřátý autobus způsobil, že mi na chlívi zaklapla víčka. A nebyl jsem sám, spíš bych řekl že chrněl celý autobus. Po nějaké době, zvláštní že pravidelně dojíždějícího člověka vzbudí vždy stejná zatáčka nebo díra v silnici, jsem se probral z dřímoty. Venku tma jako v ranci, okna autobusu zapocená tak, že při pohledu ven nešlo nic rozeznat. Než se mi hlava dostala alespoň trochu do provozních otáček, napadlo mě, jestli jsem nezaspal a nejedu zpátky do Prahy. Ten kontrast, kdy před usnutím je bílý den a po probuzení už tma tmoucí je nepříjemný. A to mezi tím uběhlo ani ne půl hodiny.
Střípky
Při plavbě ve vlnách našeho mnohdy rozbouřeného světa si člověk tu a tam všimne někdy úsměvných, jindy naštvávacích okamžiků. Některé jsem zvěčnil foťákem od mobilu.
Jedna z akcí v nejmenovaném supermarketu
Tohle je poutač na freeshopu u Hrádku nad Nisou
Při stromovém focení kdesi u Točné
Skládání trička
Jelikož se, doufejme že dočasně, nacházím bez drahé polovičky, vyvstanulo přede mnou dost, někdy i kuriózních situací. Jednou z věcí, se kterou se potýkám snad celý dosavadní život, je úhledné skládání oblečení. Snad proto mám rád takové to „funkční“ prádlo co se nemačká a dokonce se nesmí žehlit. Bohužel bych v takovém oblečení v zaměstnání asi nepochodil a tak se zákonitě blížil den, kdy bylo potřeba se špinavým oblečením něco udělat. Pračka je super věc, prádlo se tam nahází, přidá se prášek, cosi se nastaví a za chvíli je vypráno. Problém nastal až při samotném skládání. Připadal jsem si jako učeň v Origami. Kalhoty jsem dal po velkém úsilí jakš takš, ale trička a podobné věci byly na mou nervovou soustavu příliž. Nebudu napínat šel jsem se poradit s internetem … a podařilo se. Jestli tedy někdo potřebuje návod (video :-)), tak je tady.
PS: Pouštěl jsem si to snad pětkrát, něž mi ruce dělaly co měly 😀
Mělnický Flashback
Před časem, konkrétně 13.8. jsme se v našem rodném městě mohli kochat zajímavým představením. Bylo to promítání na jednu z Mělnických věží (Pražskou). A ne tak ledajaké, jednalo se o jakýsi videomapping a obnášelo to prý hodně práce.