V originále Falling down jsem se díval bez velkého očekávání, prostě jsem byl jen zvědavý. Začátek, kdy chlápkovi v dopravní zácpě povolí nervy, se mi sice zdál málo propracovaný, ale uvěřitelný. Sympatie náš „hrdina“ získává jak při setkání se sobeckým obchodníkem, tak při prvním kontaktu s dospívajícími uličníky. Jejich druhé setkání ale vypadalo jako z hodně levného akčního filmu: Záporáci vystřílí mraky nábojů, ale nedokážou se trefit do stojícího dospělého člověka. Místo něho vyvraždí půlku ulice. Kde ti adolescenti získali tolik zbraní, když s nima neumí ani pořádně zacházet? Proč střílí z jedoucího auta, když mohli v pohodě vystoupit a v klidu zamířit na toho správného? A proč hned za rohem bourali a jěště tak blbě? Asi jsem málo americký.
Sedmá pečeť
Na tento černobílý film z padesátých let od režiséra jménem Ingmar Bergman, jsem se nijak nepřipravoval, přinesla ho přítelkyně jako zápůjčku od kolegy z práce. Co o něm napsat? Celkem krátký, ponurý, absence barev tomu dodává jakousi syrovost. Ve slangu mladých bych napsal něco ve smyslu „Je to špicová severská depka“. Pokračovat ve čtení „Sedmá pečeť“
Nikomu jsem neublížil
Stejně jako nadpis se jmenuje i název dokumentu opět vysílané na ČT2 v režii Pavla Křemena s podtitulkem „O fenoménu udavačství za komunistického režimu s někdejšími důstojníky StB i s těmi, které řídili“.
Postupně, během sledování se začínají rozkrývat osudy lidí, co se k takové ohavnosti propůjčili. Jedno z nejhorších zjištění co jsem si z filmu odnesl, je absence jakéhokoli, byť jen malého pocitu viny nebo zahanbení dotyčných udavačů. Z jejich pohledu nic nemorálního neprovedli. Abych však jen nadřazeně nekritizoval, byl tam zmíněn osud těžce zkoušeného člověka, co si prožil své už za války a potom znovu v padesátých letech v Jáchymově. Aby se dostal z otřesných podmínek uranových dolů, podepsal spolupráci. V takových případech bych se neodvažoval vynášet nějaké kategorické soudy.
V takzvaných cibulkových seznamech jsou uvedeni jako spolupracovníci STB také mnohdy i dnes známé tváře, ale nebudu prozrazovat podívejte se a udělejte si názor sami. Mohu říct že mezi nimi je jeden umělec (zpěvák), který mě dost zklamal a to ani ne tak samotnou spoluprací, ale svým současným postojem k téhle věci.
Když potom vidíme kdo nás zastupuje v politice, z čeho a jakým způsobem se dostali takzvaně ke korytu, je zbytečné se divit, že jednají jak jednají. Je to obraz nás samých.
Kdyby mě zabili
Nedávno Česká televize na druhém programu odvysílala dokument s podtitulkem „O muži zákona, který se stal lovnou zvěří“. V něm nejde, jak to obvykle v amerických filmech bývá o hrdinovi co po počátečních obtížích všechny zloduchy přemůže a s posledním záběrem na hrdě se třepotající vlajku. Pokud už jste někdy, nejspíš ve zprávách zaslechli slova „vor v zakoně“ asi už tušíte o čem je řeč. Policista, který tomuto kmotrovi ruské mafie pomohl za mříže byl sám obviněn a paradoxně soud zlouna pustil na svobodu. Po osvobození kmotra byla obvinění proti statečnému policistovi náhle, bez udání důvodů stažena. Teď se ale musí skrývat, v obavě před pomstou mafie. Takhle naši nejvyšší představitelé odměňují čestné a pracovité občany.
Habermannův mlýn
Habermannův mlýn
režie: Juraj Herz
režie: Juraj Herz
rok: 2010
Včera jsme s přítelkyní navštívili naše místní kino, ve kterém se právě promítal film Habermannův mlýn. Nebylo to příliž plánované, a tak jsem ani pořádně nevěděl do čeho jdu.
Pokud bych měl alespoň naznačit o co ve filmu běží, tak příběh se odehrává v od začátku okupace sudet do konce války, kdy přišli Rusové. Řekl bych, je to hodně silný film, působí na člověka především značně reálně. Nechtěl bych žít v té době plné strachu a nejistoty, kdy šlo lidem doslova o život a tím se naplno projevily všechny lidské vlastnosti, především ty špatné. Ať už to byla závist, pružné převlékání kabátů podle toho odkud zrovna foukal vítr, nebo kolektivní „hrdinství“ při linšování bezbranných. Závěr filmu asi způsobí obzvlášťní rozčarovanost.
Pokračovat ve čtení „Habermannův mlýn“
Pokračovat ve čtení „Habermannův mlýn“
Čarodějův učeň
Vzpomínáte si na Čarodějova učně, neboli Karabata? Byla to dost brutální kreslená pohádka od pana Karla Zemana, téměř hororová. Je možné na ní dohledat dost dobré recenze. Rád bych se na dílko mrknul, mohlo by to být zajímavé srovnání jako dospělého člověka. Snad se mi poštěstí ho někde sehnat. Pokud by měl někdo tip, kde by byl k mání, budu mu vděčný 🙂 Na blogu Koblihy je o tom pěkný článek. I tenhle článek stojí za přečtení.
Nedávno bylo možné se dočíst, třeba na Novinkách o hrané verzi s názvem Karabat. Má to být německý film a na rozpočktu se prý nešetřilo. Na ČSFD jsou lehce nadprůměrné hodnocení, ale rozhodně menší než u Zemanova díla. Někdo Karabata srovnává s Pánem prstenu, nebo Harrym Potterovi. Rozhodně bych se na film rád podíval.
Ještě existuje kniha, nevím co shánět dřív 😀 Tohle téma také nastudoval divadelní soubor Nepřijatelní, mohlo to být taky zajímavý.
Architekt odpadu
Rok vzniku: 2007
K tomuhle filmečku mě přivedl článek na tomto blogu, který probudil mou zvědavost. Celý film je dokumentem o jednom velkém snu amerického architekta Michaela Reynoldse, který se na stavění domů dívá z úplně jiného pohledu, než ostatní. Řekl bych, je to snílek, nejspíš hodně potrhlý chlapík, ale vytváří neskutečné věci. Jde o to, že začal stavět soběstačné budovy v poušti Nového Mexika, z materiálu co byl po ruce a nejlevnější, to znamená ze všemožného odpadu. Stavebními materiály se tak staly plechovky od piva, staré lahve, nebo ojeté pneumatiky. Domy nejsou napojeny na žádné inženýrské sítě, musí vystačit s jen s tím, co jim poskytne sama příroda. V poušti je to hodně ambiciózní nápad, který i proti drsným podmínkám pouště zdá se funguje.
Jak se projekt rozvíjel, začal mít Michael Reynolds problémy s úřady a postupně ho začaly ničit různé nesmyslné obstrukce. Dospělo to k tomu, že mu odebrali licenci na stavění domů. Jako reakci předložil, a to několikrát návrh zákona, legalizující takovéto experimentální stavby. Pokaždé neúspěšně.
Za nějakou dobu přišla zpráva o zničení Andamanských ostrovů, nejdříve zemětřesením a následně vlnou tsunami. Michael Reynolds se svými blízkými z komunity se tam vypravil a začal stavět soběstačné domy, opět z materiálů co byl po ruce. To co mu nedovolili v rodné Americe, tady mohl uskutečnit. Nakonec po hurikánech, co se prohnaly USA tomuto výjimečnému člověkovi mocní vrátili zpět licenci a mohl v poničených oblastech znovu stavět. Takže konec dobrý, všechno (skoro) dobré.
Samotný film na mě působil dost rozporuplným a nevyváženým dojmem. Na jedné straně výborný nápad stavět takové soběstačné budovy, a také jeho Quijoteovský boj s politiky. Z druhé strany to byla až skoro agitka jako vystřižená z pera ekologických alarmistů, například strašení globálním oteplováním, zdůrazňováním „ekologicky šetrnou“ výrobou filmu atd. Mám za to, že takové stavby se dobře hodí spíš do chudých částí světa, ale mělo by být svobodnou volbou každého z nás si takový „domek“ postavit i u nás.
Donnie Darko
Název orig. Donnie Darko
Režie: Richard Kelly
Země: USA
Rok: 2001
Někdy před dvěma týdny jsem se po dlouhé době opět podíval na hodně zajímavý film, který dokáže zamotat hlavu. Byl to výlet do jiného, ale o to zajímavějšího pohledu na naší existenci. Donnie Darko, dospívající klučina konem něhož se více méně všechno točí, má halucinace, ve kterých se mu zjevuje králík velikosti člověka. Postupem času (i když ten je tady opravdu hodně relativní) se ukazuje čím dál víc, že to nemusí být jen halucinace.
Michel Courtemanche
Trochu zvolním téma. Kdysi, už ani nevím přesně kdy jsem narazil na video pro mě neznámého komika. Zalíbilo se mi natolik, že jsem si ho našel na Youtube. Je to fakt mazec! Nemůžu se rozhodnout jaká scénka se mi líbí nejvíc. Nezapomenutelný je jeho samuraj, golfista je také výborný a to nemluvím o vzpěračovi. Málem bych zapomněl jeho úžasnou hru na virtuální bicí. Ostatně podívejte se sami 🙂
Ospalá díra
Název orig: Sleepy Hollow
Režie: Tim Burton
Země: USA
Rok: 1999
Na tenhle filmek jsem se opravdu těšil. I když ho dávali docela pozdě tak mě to nezlomilo a ještě jsem přesvědčil mou drahou polovičku na společné koukání. Bohužel ke konci usnula, její škoda Film opět nezklamal, i když jsem ho viděl už podruhé.