Púvodně jsem chtěl napsat jen komentář k Liborovu článku, ale odpověď začala být moc dlouhá.
Ve velkých obchoďácích seženeme sice jako by všechno, ale vlastně nic pořádného. Pro mě je pobíhání po nákupním centru výborná příležitost k získání pocitu sklíčenosti, osamělosti, lidské marnosti. Po chvíli si tam připadám jako v jiné realitě, v naleštěné kleci co je jen pozlátkem. Kolik energie a prostředků se spotřebovává na dosažení jen vnějšího vzhledu, aby to dobře vypadalo. A obsah našich srdcí nikoho nezajímá, dokonce ani nás samotných. Vše je pro levný vnější efekt, snad abychom alespoň na chvíli přehlušili nářek našich prázdných duší. Interiéry těch budov mi připadají jako po pozření drog, všechno se blýská, je slyšet hudba, lidé se mají radovat (a nakupovat) a zapomenout na zaprášený svět tam venku. Vyjdeš ven na parkoviště a máš kocovinu. Pro mě je to ale vysvobození, naopak trpím uvnitř těch odchoďáků. Ach ten Komenského Labirint světa.
Doktorka
Při rekonstrukci bytu dostaly mé brýle pořádně zabrat. I když jsem se je snažil uchránit, někdy to nešlo. Jsou teď hodně poškrábané a hůře se mi přes ně dívá, zvlášť odlesky v noci jsou nepříjemné. „Potřebuješ nové“, řekl jsem si. Nacházím pár očních ordinací v okolí a vybírám jednu z nich. Objednali mě až za víc jak měsíc.
Během té doby mě na naucmese.cz zaujal kurz zdravého vidění. Vzbudilo to mou zvědavost, a proto neváhám a přihlašuju se. I kdyby mi to nic nedalo, kvůli 250 Kč nezchudnu. Sešlo se nás celkem pět. Lektorka nám vyprávěla svůj příběh, ve kterém přestala opakovaně nosit brýle, protože je už nepotřebovala. Potom jsme si vyprávěli o našich trablech se zrakem. Zkusili lehkou meditaci, oční cviky, palming a na závěr relaxaci. Většina z nás po té hodině tréningu opravdu začala lépe vidět. Myslím, že to byl důsledek odpočinku našich unavených očí. Některé metody zařazuji jako běžnou součást dne. Hlavně oční cviky. Doma se snažím, i když mám víc dioptrií, dělat jednodušší věci bez brýlí. U sebe dělám na počítači jen nejnutnější věci.
Lineage lotery
Na doporučení Libora jsem se začetl do článku s názvem Lineage lotery. Čím víc o tom přemýšlím a zpětně hodnotím i svůj dosavadní život, dávám autorovi za pravdu, ale ne úplně. Dnes máme daleko větší svobodu, než v minulosti, ale než se od rodičů odstěhujeme, nebo skončíme školu, dokáží nás vychovat podle svého. Nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně. U rodičů bych rád věřil, že nás vychovávali, jak nejlépe dokázali. Co si pod tím kdo představí, záleží na něm samotném a na jeho vzpomínkách. Svět se ale čím dál rychleji mění a přizpůsobovat se mu, nebo dokonce ho měnit je náročné. Každopádně nám vychovatelé do podvědomí dodali své vzorce chování, ať se nám to líbí, nebo ne. Myslím tím reakce na situace, ve kterých se před námi ocitli, kdy křičeli, nebo naopak mlčeli, jak se rozhodovali. Potom mluvíme podobně jako oni, používáme stejná gesta, hodnotíme podobně a ani si to neuvědomujeme. Čím déle v takovém prostředí které nám třeba nevyhovuje, žijeme, tím obtížněji se zbavujeme podvědomě naučeného chování. A to, i když s autoritami nesouhlasíme, protestujeme, vymezujeme se proti nim. Stejně jsou v našem podvědomí uložené a všechny ze sebe dostat je hodně obtížné. Zkrátka nemáme jako děti nebo dospívající možnost srovnání s různými typy dospělých. Rodiče jsou maximálně dva a mé vzpomínky ze školy, hlavně té základní, jsou většinou na hysterické učitelky. Nic, co by si mladý člověk mohl dát za vzor. Ale s nikým jiným jsem se neměl možnost setkat. Žádný úspěšný, nebo inspirativní dospělý v mém okolí nebyl, nebo jsem ho nedokázal rozpoznat.
Lidé z praxe
Jako obvykle, něco jsem hledal na internetu, až mi vyhledávač podstrčil stránku Lidé z praxe, tedy spíš video na YouTube, které mě zaujalo. Začínám pátrat, jestli je to ojedinělý počin, nebo se tam najde více dobrých informací. A opravdu, přistihuju se, že chci vidět a slyšet skoro každou přednášku. Jsou sice trochu delší, ke dvou hodinám, ale jména i témata jsou zajímavá. Doteď jsem skouknul Pavla Ungra a jeho povídání o SEO. Hlavně proto, že se chystám předělat náš web jednak aby byl přístupnější pro mobily a taky určitě každého potěší, když se mu zvedne návštěvnost, nebo pozice ve vyhledávačích. Sice to moc nesleduju ale zahřeje to u srdce, když se člověk dozví, že se někdo zvědavý na vás přišel podívat. Tak proč mu to neulehčit. Před doslova chvílí jsem neodolal a podíval se na Andora Šándora coby šéfa špiónů. Jeho vystoupení bylo provokativní, přímočaré, mluvil bez servítek, to mi vyhovuje. Co mě překvapilo, jeho názory, nebo kometnáře jsou mi blízké. Asi jako většinu mě zajímá kolik a jakých tajných informací nám nemůže říc.
Od obou jsem se dozvěděl hodně nového, Už teď se těším na další. Osvědčila se mi strategie mrknout na jedno video, nechat si informace nějaký čas takzvaně rozležet v hlavě a až potom sledovat další. Podívat se na to, co vás zaujme rozhodně doporučuji a autorům fandím nejen za výběr přednášejících.
Můj první chytrý telefon
Před doslova několika dny jsem v práci vyfasoval dotykový mobil. Hned na začátku připomínám, je to můj první „chytrý“ telefon, do dneška jsem odolával téhle módě. Nic naplat, jednou to přijít muselo, alespoň se naučím něco nového. Ještě bych měl napsat, co za model jsme to vlastně dostali. Třeba znalým něco řekne označení Huawei Y6. Hned po otevření krabičky jsem si pomyslel: „Tohle se mi nevejde do kapsy.“ A následovalo: „Je to tak tenký, že to zlomím, nebo ohnu.“ K telefonu jsme dostali jakési krycí sklo na displej. Ten má, jak se píše v popisu, úhlopříčku 5 palců. Je to strašný pádlo. Při pokusu zastrčit do zařízení SIM kartu se díra zdála nějaká malá. Nakonec jsem z ní vylomil, ještě že karta na to byla připravená, kus obvodu, čímž jsem ji zmenšil. Byly tam dvě velikosti, radši jsem zvolil tu větší. I tak to byla titěrná práce. Zbytek už šel instalovat lehce, uff. Pokračovat ve čtení „Můj první chytrý telefon“
ČNB – instruktážní videa
Dnes jsem hledal kurs dolaru na webu České národní banky a zjistil, že mají i videa. Zvědavost mi nedala a podíval jsem se, co to vlastně je. Nečekám hlubokomyslná filozofická pojednání, ale tolik polopravd a vyslovených lží jsem od státní instituce dlouho neslyšel. Když odstraníme propagandu, stejně zbudou jen nevysvětlená dogmata. Prostě hodně okatá manipulace. Je ironie, že i taková videa si lidé platí ze svých daní. Proč asi jsou pod videem zakázané komentáře?
Budíček
Ještě nedávno se mi často stávalo, že po vzbuzení budíkem (v mobilu) jsem se cítil tak nějak nedospale. Kolikrát jsem si říkal: „Ještě (alespoň) hodinu spánku by to chtělo“. Člověk se sice přemohl, ale při nejbližší příležitosti jsem byl schopný prospat větší část dopoledne. Přírodu prostě neokecáš. Pokračovat ve čtení „Budíček“
Vědomý
Poslední dobou se často setkávám s výrazem „vědomý“, ve významu nějaké činnosti, tvoření, nebo žití. Vědomá strava, vědomé bytí, vědomé to nebo ono, dokonce existuje video z diskuse o vědomém početí. Sice nejsem holka, ale nedovedu si představit, jak takový stav nevědomě přechází, jen tak nezúčastněně. Je toho na jednoho člověka prostě trochu moc.
Pokračovat ve čtení „Vědomý“
Světelné znečištění
Stmívá se čím dál dřív a při návratu domů nám na cestu svítí nejen uliční osvětlení. V našem městě je celkem dost lamp s koulí nahoře, které svítí do všech možných stran, jen ne dolu na chodník. Nemají totiž žádná stínítka ani odrazné desky. Je to nepříjemné hlavně když u té hrůzy máte okna. Lampa je schopná nasvítit stěnu budovy minimálně do druhého patra. Naštěstí se na to dívám „jen“ přes ulici, ale i tak je to nepříjemné. Jen kroutím hlavou, co vedlo designéra k takovému šílenému návrhu a kdo to na úřadě schválil. Mám sto chutí napsat dotaz.
Víme co jíme?
Už delší dobu, bude to nějaký ten rok, se snažím jíst rozumně kvalitní potraviny. Nemyslím tím za každou cenu takzvané BIO. Omezil jsem stravování po hospodách, fastfoodům se vyhýbám, nejím polotovary, naopak se snažím konzumovat čerstvé potraviny. Nebylo to žádné předsevzetí ala Nový rok, ani jsem si nevymyl hlavu nějakým supr cool článkem. Hubnout taky nepotřebuju. Když se tak ohlédnu zpátky, byl to spíš pozvolný přechod. Dnes mám dojem, že si mé tělo samo říká o to co potřebuje, stačí naslouchat. Zajímám se mnohem víc o to co si strčím do pusy. Je až zarážející, jaký vliv má strava na člověka, hlavně na jeho psychiku. Subjektivně se cítím vyrovnanější, klidnější, odolnější vůči stresu. Zajímám se o témata, kterým bych se před lety vysmál. Samozřejmě na to mohou mít vliv i jiné faktory, ale závislost nálady a rozpoložení mysli na stravě jsem vypozoroval.