Archiv pro štítek: příhody

Přišel mi doporučený dopis. Po jeho přečtení jsem nevěřil vlastním očím. Česká televize mi vyhrožuje pokutou pro neplacení televizních poplatků. Ten dopis jsem četl mnohokrát, ve snaze vyloučit špatné pochopení psaného slova. Po několika dnech, kdy jsem dostatečně vychladl, skenuji dokument a předávám ho právníkovi s otázkou, jestli opravdu má ČT právo na takové vyděračské jednání. Po čase přichází s odpovědí, že skutečně ČT má ze zákona právo požadovat od lidí vysvětlení, proč zrovna oni neplatí. Je to tyranie státní správy v přímém přenosu.

A jak zrovna na mě přišli? Jednoduše. ČT má (ze zákona) přístup k databázi provozovatelů elektrických přípojek, tu si porovná se svými účty, a těm co odebírají elektřinu a neplatí ČT výpalné posílá takové dopisy.

Co mě na celé věci nejvíc zaráží je fakt, že člověk musí prokázat svou nevinu, jinak je podle zákona vinen, tj. kdybych se na odpověď vykašlal, automaticky mě budou mít za dlužníka a hrozí mi pokutou, snad i exekucí. Tak si říkám, jestli je tady stát pro lidi, nebo je tomu naopak.

Poslední dobou jsem doslova jako v Jiříkově vidění. Zas mi přišel doporučený dopis. A zas od státního podniku, tentokrát od Povodí Labe. Ale postupně. V jedné obci, kde mám pole, udělal katastr obnovu operátu. A co jsem se nedozvěděl, na mém listu vlastnictví se objevila stavební parcela. Co to, kde se tam vzala, říkám si. Při bližším zkoumání zjišťuji, že je to protipovodňová hráz, zkrátka na mé pole kdosi navezl kopec zeminy. Jak to, že mi o tom nikdo alespoň nedal vědět? Pátrám dál, zjišťuji, že kopec je stavba a tu vlastní Povodí Labe. Dávám celou věc na posouzení právníkovi. Po nějaké době dostávám odpověď, že skutečně podle jakéhosi zákona, který mimochodem už neplatí, v té době měli právo na jakémkoliv pozemku postavit hráz a ani o tom nemuseli dát vědět vlastníka, natož ho požádat o povolení. Nevěřil jsem vlastním očím. Za takové jednání by se nemuseli stydět ani komunisté. Dále mi právník radil začít jednat s Povodím o odkupu pozemku.

Situace je následující. Hráz stojí už mnoho let, Povodí mi poslalo jakýsi znalecký posudek s nabídkou hodně nízké odkupní ceny, a teď co já s tím? Podle zákona zastavení mého pozemku proběhlo legálně, tudíž vlastní postavení hráze nemohu napadnout. Jedinou možností je zadat vypracování nového znaleckého posudku a pokud se bude významně lišit výkupní cena, požadovat jí u soudu. Ten může, ale nemusí rozhodnout v můj prospěch. Nebavíme se tady o velkých penězích, takže soudní pře u mě nepřipadá v úvahu, tudíž mi nezbylo nic jiného, než se podvolit. Ještě si myslíte, že žijeme v právním státě?

Letošní první kroky bosky. Minulý týden, příjemné počasí, krátká vycházka. Hodně příjemné, učil jsemse znovu správně našlapovat. Ale šlo se mi dobře, jako bych se po zimě znovu rozpomínal. Až se znovu udělá hezky, vřele doporučuji 🙂

Pokračovat ve čtení „Letos poprvé“

Po příchodu z našeho tradičního velikonočního vandru, kam jsem si vzal nové pohorky, se mi na webu připletlo do vyhledávače pár stránek o chůzi naboso. „Zajímavé“, říkám si a dívám se na své lehce odřené nohy. Čtu dál, dívám se na pár videí a uvědomuju si, že to chci zkusit. Další den, o velikonočním pondělí, mi od rána nebylo dvakrát dobře, asi na mě něco lezlo. Nedostal jsem se z postele skoro celé dopoledne. Venku bylo krásně, odpoledne jsem něco málo kutil v bytě a rozmýšlel se nad procházkou. Nakonec zvědavost zvítězila a já vyrazil.

Pokračovat ve čtení „Naboso“

Při cestě autobusem na večerní cvičení přistoupili na zastávce tři lidé. Už od prvního pohledu se lišili od ostatních. Rozevláté pohyby, trochu zanedbaní, částečně mumlající. Bezdomovci to nebyli, vypadali spíš jako na nekolikadenním tahu. Stojím si vzadu na place a co čert nechtěl, jednoho z trojice jsem zaujal. Zezačátku jsem si nebyl jistý, jestli se budeme prát, ale po chvíli to vypadalo, že si chce jen pokecat. To byl trochu problém, protože mu bylo špatně rozumnět. Něco na způsob „pžuzvuj… já ti řesvnu… bych nezvlstuj…“ a podobně. Postupně jsem si zvykal na jeho žvanění, a dokonce mu začínal rozumnět. Zdálo se mi to lepší, než se s ním hádat a taky ve mě vítězila zvědavost. Vyzradil mi, že je několik let nezaměstnaný, na odchodnou z práce dostal velké odstupné a že umí několik řečí. Dokonce měl v sobě i jakousi pokoru, když prohlásil, že má psychické problémy. Navrhl jsem mu, když zná jazyky, ať cestuje. Třeba zapomene na své opislstí. Nápad se mu zalíbil, dokonce chtěl s sebou vzít i přítelkyňi. Zajímalo by mě, jestli se skutečně na cesty vydal, nebo si ráno na naše setkání alespoň vzpomněl. Ale nedělám si velké iluze.

Pokračovat ve čtení „Opilec“

Na jednom z internetových bazarů jsem viděl prodávat jednu starší hru. Protože pán byl z Moravy, domluvili jsme se na poslání poštou, jako doporučené psaní a na dobírku. Jaké bylo po doručení mé překvapení, Česká pošta si za službu účtovala 91 Kč. Podle jejich ceníku to mělo být 44 za poslání a 12 za dobírku. Vzhledem ke stokorunové ceně hry se mi to zdálo moc. Kde je těch zbylých 35 korun? Po dotazu na prodávajícího a po pár dnech čekání mi přišla od něj odpověď. Česká pošta, má kdesi hodně špatně dohledatelnou účetní položku těch 35 káčé za vystavení složenky. To je síla, v jednadvacátém století pošta není schopná poslat doběrečné na účet. Za doporučené psaní s dobírku si účtovat skoro stovku mi přijde jako hodně předražená služba. Teď už chápu internetové obchody, že cenově zvýhodňují platby předem. Trmácet se na poštu se složenkama, vystát si frontu a potom dostat peníze takzvaně „na ruku“ je pravěk. Kdyby služby České pošty alespoň fungovaly tak jak mají…

Pokračovat ve čtení „Zážitky z pošty“