Byrokracie

Ludwig von Mises
Byrokracie
ISBN 80-86389-22-7

Tahle poměrně útlá kniha je zajímavé čtení. Není tak suchopárná jako mi přišla cesta do otroctví, ani tak lehká a vtipná jako pamflety od Bastiata. Na tohle čtení jsem se těšil a mohu říct předem že kniha nezklamala. Autorovy názory se mi zdají jasné a především konzistentní.

V úvodu autor popisuje co to vlastně ta byrokracie je a jak se postupně svou rozpínavostí mění v totalitu. Také ukazuje zajímavé srovnání dvou snad jediných mírových alternativ organizace společnosti, ziskového a byrokratického managementu. V následujících kapitolách Mises popisuje oba systémy. Zvlášť mě, jako úředníka, zaujal výstižný popis fungování státní správy. Úředník, narozdíl od zaměstnance firmy nesleduje zisk, ale je vázaný plněním všemožných zákonů, nařízení a vyhlášek. Nezajímá ho ekonomická kalkulace zda rozhoduje efektivně. To mu nepřísluší. Je placený od toho aby plnil příkazy, ne aby zbytečně přemýšlel. Inovace jsou ve státní správě jen velmi těžko uskutečnitelné a většinou přijdou takzvaně „shora“. Když řadový úředník něco nového navrhne, většinou se u svých nadřízených se zlou potáže. Proč by oni měli riskovat, když to už tak dlouho „dobře“ funguje. Jak autor píše, ctností úředníka je poslušnost. A to kniha vznikla před koncem II. světové války. Některé věci se zkrátka nemění.

Autor se také rozepisuje o prorůstání byrokracie do soukromých firem. Vysvětluje, pokud vlády mohou víc a víc regulovat, přikazovat a zakazovat chování lidí a firem, vyplatí se podnikům zaměstnat bývalé vysoké úředníky. Ti jim přes své známé zajistí přízeň těch aktuálně mocných. V této části knihy mi přišlo že sleduji aktuální zprávy nejen z naší země. Třeba obsazování dozorčích rad velkých firem různými kamarády je celkem slušná „trafika“.

Mises nabízí další zajímavou úvahu. Proč velké firmy nemají problém se zaváděním všemožných překážek v podnikání, když jim samým taková omezení krátí zisk. Jednoduše se tím efektivně zbavují konkurence. Jsou natolik velké aby takové zásahy ze strany vlády přežily, ale mladí začínající podnikatelé s nebezpečně dobrými nápady mají smůlu. Nedokáží vydělat dostatečný kapitál, nebo vůbec žádný kapitál, aby mohli ohrozit pozice velkých firem. Tím politici, snad nevědomě, vytvářejí monopolní prostředí.

V tržním hospodářství je hlavním principem motiv zisku. V totalitě je to disciplína. Pokud člověk nebude hnán přáním vydělat na trhu peníze, pak mu musí být předepsáno zákonem, co má dělat a jak to má dělat“. „V případě kapitalistické varianty soutěže se budou lidé na trhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokratická varianta spočívá v intrikách na „dvoře“ těch, kteří jsou u moci.“ To mohu jako „insider“ potvrdit.

Zajímavé počtení je ekonomická kalkulace. „Neuskutečnitelnost všech systémů socialismu a centrálního plánování je třeba spatřovat v neproveditelnosti jakéhokoli druhu ekonomické kalkulace za podmínek, ve kterých neexistuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků, a tudíž ani tržní ceny těchto faktorů.“ Jednoduše, v socialismu kde je všechno všech, nikdo nedokáže uhodnout jak je co vzácné (cenné).

Další provokativní otázka. Proč byrokracie stále roste? Autor se tady dívá na byrokrata jako na voliče. I ten má volební právo. Nachází se v zajímavé situaci, je zároveň jak zaměstnancem, tak i zaměstnavatelem (platí daně). Jak čím dál víc lidí pracuje ve státní správě nebo jsou jinak přisátí na stát (důchody, nezaměstnaní,…), jakou vládu myslíte že takoví lidé budou volit? A kterákoliv vláda sama o sobě má tendenci zvyšovat svou moc.V knize mě zaujalo následující souvětí: „Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát, jestliže velká část voličů stojí na výplatní listině státu. Jestliže se poslanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových poplatníků, nýbrž za představitele příjemců platů, mezd, subvencí, podpor v nezaměstnanosti a jiných dobrodiní z daňového hrnce, pak je s demokracií amen.“ K tomu bych dodal: „Nejen poslanci“.

To, co se lidem nelíbí, není existence byrokratismu jako takového, nýbrž proniknutí byrokracie do všech oblastí lidského života a činností. Boj proti útlaku byrokracie je v podstatě vzpourou proti totalitní diktatuře. Je nevhodné označovat boj za svobodu a demokracii jako boj proti byrokracii.“ Pochopil jsem to tak, že postupná totalita a s ní spojené omezování osobních svobod vytváří byrokracii. K tomu autor dodává: „Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit, ten se jim snaží vládnout“. Ve zprávách jsem ještě neviděl, aby se jakýkoliv politik ptal lidí, co oni sami chtějí. Jen samé, nařídím, zruším, zakážu,… Když jim to dovolíme, proč by nesáhli po moci jenž jim doslova nabízíme. „Byrokratizace je jen podružným znakem socializace.“ Po přečtení kapitoly mi vyšlo: socialismus -> totalita -> byrokracie -> tyranie.

Byrokraté (úředníci) nejsou voleni lidmi ve volbách, jsou dosazováni jejich nadřízenými. Občan (volič) nad nimi nemá možnost žádné konroly. „Nerozhoduje-li se mezi různými uchazeči na základě většinové volby, pak nezbývá jiný volební princip než občanská válka.“ „Konečným principem všeobsáhlého byrokratického systému je násilí. Bezpečí, které byrokratický systém domněle přináší, má podobu nekonečné občanské války.“ Jeden z takzvaných „otců zakladatelů“ kdysi řekl něco ve smyslu: „Ten, kdo je ochotný vyměnit svobodu (kapitalismus) za bezpečí (socialismus), nakonec nebude mít ani jedno, ani druhé.“ Ta slova v závorkách jsem doplnil podle toho jak je vnímám. Teď už mi citát dává hlubší smysl.

Autor nabízí jako synonymum k byrokracii názvy marxismus, socialismus, nacismus, komunismus. Přijde mi že Mises dává do jednoho pytle Stalina i Hitlera. Ostatně obě totality měly hodně společného. Například ničím nekontrolovanou vládu většiny (ve své podstatě několika pohlavárů), neůctu k právu, socialistické vedení státu, kontrolu lidí, existenci oficiální státní propagandy, atd. Jaký je potom skutečný rozdíl mezi pravicí a levicí?

V knize Mises několikrát zmiňuje nemožnost třetí cesty, to znamená něco mezi kapitalismem a socialismem. Při téhle větě jsem si bezděčně vzpomněl na Dubčeka a jeho socialismus s lidskou tváří. Tady souhlasím s autorem, třetí cesta je snad ještě vetší utopie než čistý socialismus. Nemůžeme být jen napůl těhotní, buď jsme, nebo nejsme.

Jak z toho ven? Byrokraty potřebujeme, ale nesmí jich být více než malé množství. Jak ale dosáhnout, aby se nám nemnožili? Aby nezasahovali do našich životů? Nepokoušeli se nám diktovat jak máme žít? Myslím, že každý by měl začít sám u sebe, kontrolovat své volené zástupce a neodpustit jim žádný přečin. Vím, je to těžké, ale jiná nenásilná možnost mě nenapadá.