V mé RSS čtečce se začaly hromadit nepřečtené články a když člověk zrovna nebyl pár dní u počítače, dosahoval jejich počet bezmála několika set. V poslední době se z takového kvanta čtiva stala až nezáživná rutina, nebylo to o zvědavosti co kdo zrovna napsal, šlo o to se tím co nejrychleji doslova prokousat.
Takový stav byl dlouhodobě neudržitený, čtení mi zabíralo stále více volných prostředků, tím pádem nezbýval čas na jiné, důležitější věci. Na polici se mi práší na nové a hlavně nepřečtené knihy, úplně je slyším naříkat „kdy si mě konečně přečteš, bambulo! Koupil sis nás a ani se na nás nepodíváš“. Také v angličtině bych rád přidal, přece jen jí potřebuju čím dál víc, hlavně na čtení manuálů. A tak na řadu přišla velká čistka. Ze čtečky vypadly weby co produkovaly nejvíce článků. A tak dostaly padáka takové hvězdy jako Finmag. Liberální institut, Mises institut, Reformy, a jiné.
Takovým brutálním omezením se mi pěkně vyčistila nejen RSS čtečka, ale co je asi nejdůležitější, zmizel stres kolik článků a zpráv je potřeba dnes přečíst. Znáte ten pocit, kdy vám nějaká věc nebo projekt pomalu průstá přes hlavu, najednou si uvědomujete, že místo toho aby vám to bylo ku prospěchu, člověka to spíš ubíjí. O to větší je úleva a téměř zadostiučinění, když takový problém vyřešíte. Skoro mi to přijde, že jsem si čtečkou na sebe pomalu upletl bič a včera ho zase o pěkný kus zkrátil. Dnes se díky tomu cítím tak nějak volnější. Teď jenom vzniklý volný čas využít nějak smysluplně 🙂