Na blogu pana Cuketky je článek o rozdílném uspořádání zemědělství u nás a u sousedů na západ od našich hranic. Zmiňuje zde knihu od Pavla Hájka s názvem Jde pevně kupředu naše zem (Proměna českých zemí v období socialismu 1948-1989). Neodolal jsem a pořídil jí a podělím se s vámi o dojmy, které na mě udělala.
Hned zkraje bych rád zmínil mé očekávání zajímavého čtení, ze kterého se můžu dozvědět ledacos nového. Nečekal jsem nějaké dech beroucí vyprávění, přesto z toho bylo nudné čtení, ale o tom dále.
Nejdřív pár slov k výtisku. Kniha má papírový přebal se zajímanou dobovou kresbou, snad ze schůze nějakého JZD. Samotná kniha má tvrdé desky. Je také v netradičním formátu a na kvalitním papíře, radost v ní listovat.
Teď k samotnému čtení. Jak už jsem předeslal, těch pár stránek mi trvalo přečíst s přestávkami skoro týden. Ne že bych neměl čas, ale dalo mi dost úsilí se přemluvit a znovu se začíst. Problém nebyl ani tak v informacích samotných, bylo mi jasné, že nečtu nějaký románek na dobrou noc, ale i tak to bylo nezáživné. Jednotlivé kapitoly se mi obsahově slévaly dohromady. Celkově mi v knize chyběla hlavní myšlenka, něco jednotícího, co by text ověnčilo nějakým rámcem. Abych na publikaci nehledal jen špatné věci, na druhou stranu musím také říct, že informace, které jsem hledal jsem také našel a ještě mnohem víc. Je to zhuštěný příběh krajiny naší středoevropské kotliny, braný ze všech možných úhlů pohledů a souvislostí a (možná ke škodě) úzkostlivě lpící na nestrannosti za každou cenu. Také ji vhodně doplňují spousty fotografií a kreseb, především krásně vyniká srovnání leteckých snímků z různých období při změnách krajiny.
Ze začátku jsem skoro litoval vynaložených peněz na pořízení této knihy, dnes s odstupem toho nelituji. Není to kniha na jedno přečtení, mám takové tušení, že se k ní v budoucnosti ještě budu vracet a to je dobré znamení.