Úřední šiml na stavebním

Po delší době jsem byl nucený vyřídit na úřadě jednu záležitost, konkrétně věcné břemeno na část pozemku pro souseda, aby dostal stavební povolení. Ze začátku se to zdálo jako jednoduchá záležitost, ale čím víc člověk v té věci podnikl, stávalo se to čím dál složitější a „papírů“ přibývalo. Jak asi tušíte, už je to přes půl roku a stále není rozhodnuto. Ale pojďme na to od začátku.

Akce propukla koncem minulého roku někdy v prosinci. Se sousedem a jeho přítelkyní jsme se setkali v restauraci a debatovali o nejlepším řešení. Oni potřebovali stavět, cesta k jejich pozemku byla vyježděná už pěknou řádku let, ještě z dob JZD a jedinou překážkou byla ona cesta, která úředně neexistovala a vedla po mém pozemku. Zkrátka za socialismu se neřešilo, komu co patří.
Sousedé vypadali jako rozumní lidé a tak nebyl důvod se nedomluvit. Výsledkem byla dohoda o zřízení věcného břemene na část mého pozemku ve prospěch sousedů. Zkrátka potřebovali mít úředně potvrzený přístup na svůj pozemek, aby dostali stavební povolení.

Začátkem letošního roku byla tudíž na programu návštěva našeho Městského úřadu. Po vysvětlení situace mi celkem ochotná paní sdělila co všechno potřebuji na vyřízení věci. Nezdálo se to složité. Bylo potřeba 1. Potvrzení od obce, že zmíněný kus mého pozemku se dlouhodobě využívá jako cesta, 2. zákres cesty, 3. vyjmutí ze zemědělského půdního fondu (ZPF). Ještě za tepla jsem sousedy seznámil se situací a zapojil je do sehnání potvrzení od obce a do vytvoření zákresu cesty. Vyjmutí obstarám já.

Potvrzení od obce přišlo za chvíli, scházel už jen zákres. Tady vznikl problém. Geodet mi volal, jestli úřad potřebuje geometrický plán, nebo stačí jen „vytyčovák“, což by bylo podstatně levnější. Zarazila mě nejednotnost postupu úřadu v rámci republiky a možnost tvorby místního „koloritu“. Informace byla předaná sousedům a za zhruba měsíc se ke mě dostal vytyčovací plán.

Plný optimismu směřovaly mé kroky opět na úřad. Ochotná paní mající na starosti ZPF mě přijala, po krátkém vysvětlování prohodila něco v tom smyslu „už jsem to dělala, zkusím to najít. Je potřeba to vyplnit přesně podle vzoru“ Hledání bylo úspěšné a začalo vyplňování formuláře. V kolonce s názvem tuším že „důvod“ jsme po krátké poradě pustili uzdu kreativitě a tak se hledání předlohy stalo zbytečným. Nebylo mi to ale nic platné, skončili jsme u položky výměra. Jeliž byl před námi pouze zákres situace bez výměr, nebylo co vyplňovat. A tak jsem se z úřadu vrátil s nepořízenou. Můj telefonát ještě cestou k domovu byl sousedům s jedinou otázkou „kde se stala chyba?“ Rozuzlením byl nepřesný požadavek od úřednic ohledně zákresu cesty, konkrétně to úřednice nazvala „geodetické zaměření“, což zeměměřič beze zbytku splnil. Paní na úřadě však chtěla geometrický plán. Takže jsme byli opět na začátku.

Soused z toto zjištění nebyl moc nadšený, spíš hodně naštvaný. Znamenalo to jednak další peníze zbytečně navíc a minimálně měsíc odklad stavebního povolení.
Před zhruba dvěma týdny dorazil kýžený geometrický plán. V pondělí tedy má cesta vedla na úřad, ještě že jsem měl napracované hodiny a mohl ten kolotoč absolvovat. Tentokrát tam byla docela fronta, počkal jsem si něco přes hodinu. Výsledkem je vyplnění formuláře na ZPF (konečně). Úřednice mě ale dostala prohlášením, abych všechny papíry pro ní odnesl na podatelnu, aby se k ní zpátky dostaly, i když je měla před sebou na stole. To mi chvíli trvalo než jsem byl schopný to pobrat. Byl jsem ještě upozorněn že u kolegyně vedle v kanceláři budu muset vyplnit nový formulář za takzvanou „legalizaci“ cesty v územním plánu.
Po dalším čekání až přijdu na řadu v soudední kanceláři mi paní oznámila, že žádný formulář vyplnit nepotřebuje, ale papíry (mimochodem stejné jako u ZPF) pro ní mám dát do podatelny spolu se žádostí. Na otázku po šabloně té žádosti mi bylo odpovědí že žádnou nemají, ať si jí napíšu sám. To už jsem měl rudo před očima. Nechtělo si mi na chodbě na kolenu narychlo smolit nějakou žádost a tak nezbylo nic jiného, než se na úřad vydat ještě jednou, snad naposledy.