Válka proti drogám

Je správné bojovat proti drogám? Je to úspěšný boj? A kdo ho platí? Co jsou drogy a co už nejsou? Kdo o tom rozhoduje a na základě jaké moci? Kdo na tom ve skutečnosti vydělává? A co na to svoboda a morálka? Na tyhle otázky se v krátkém zamyšlení budu snažit najít odpověď.
Na začátek bych rád napsal, nejsem žádný odborník na takovou věc jako jsou drogy, jak na straně moralistů, tak na straně konzumentů. Alespoň v tom významu co jak ho všeobecně chápeme. Aby nevznikl nepřehledný „guláš“, pokusím se o zamyšlení nad jednotlivými otázkami z nadpisu a potom o nějaké shrnutí.

 Pokud diskutujeme o drogách, měli bychom si tento nic neříkající pojem nějak vymezit. Co konkrétně máme na mysli když řekneme drogy? Na jednom konci takzvané „tvrdé“ drogy jako je heroin a podobně, na druhém třeba „tráva“. A co alkohol, kofein (káva, energy drinky, …), cigarety (nikotin), nebo třeba čokoláda? Závislost se dá vypěstovat na lécích, řeba proti bolesti, na podporu spánku, různá antidepresiva a tak dále. Dokonce existuje závislost na internetu. Kde je ta hranice co se může a co už ne? Osobně si myslím, že každý člověk ná hranici tolerance někde jide. Co je pro někoho samozřejmé a nepohoršuje se nad tím, může být pro druhého naprosto nepřijatelné. Lidé jsou zkrátka různí.
Když nejsme schopní se shodnout co drogy jsou a co už ne a v čase se tato množina může měnit (a mění), kdo tedy o tom všem rozhoduje? My jako občané, politici, policie, nebo někdo úplně jiný? Po mnohdy drakonických výrocích našich politických zmocněnců, obzvlášť v poslední době, začínám mít dojem že voliči jsou pro ně škodná, nebo minimálně nesvéprávné bytosti, kterým je potřeba vtlouct do hlavy co je pro ně nejlepší, protože oni sami toho nejsou schopní. Takže běžní lidé jsou tady od toho, aby jednou za čas sehráli divadlo s názvem demokracie a potom drželi krok a pusu.
Politici už z principu rádi řídí a do všeho mluví. A co mají společné, chtějí rozhodovat o více a více věcech, jako by byli opojení mocí. Je jich ale docela dost, koryt omezené množství a tak se mnohdy seperou o kost.
Sponzoři a šedé eminence stojící za nejen financováním politických stran, těm si myslím je to ukradené, pokud z toho nekouká „malá domu“ v podobě „podojení“ státní kasy.
Když si člověk uvědomí kolik peněz válka proti narkotikům stojí a to není věč jen naší České republiky. Je třeba na začátek říct, kdo to všechno platí. Jsme to my všichni, co platíme nějaké daně. A to se netýká jen těch co pracují. Každý, kdo se účastní směny (prodává, kupuje zboží a služby) platí nějaké daně, neboť jsou v jejich konečné ceně započítané, mnohdy několik daní najednou, typicky DPH, spotřební daň, atd. A co efektivita takové investice? Kdo to objektivně posoudí? Opět my lidé jako investoři to nejsme. O to se snaží politici, nebo spíš lidé stojící za jejich zvolením (tím nemyslím voliče ale různé sponzory) a tak rozhodují o cizích penězích. Nakoupí se nějaké nesmyslně drahé vybavení, pořídí se to či ono a už jsme u té „malé domu“. A voliči nám budou ještě tleskat. Ve skutečnosti takový boj stojí velké peníze a jaký je výsledek? Odpovězte si sami.
Když už jsem trochu rozvedl co jsou to drogy, kdo o tom rozhoduje a co ho k tomu vede, je na řadě asi nejožehavější otázka. Je správné bojovat proti drogám?
VÁLKA PROTI DROGÁM!
Je to volebně a mediálně vděčné téma, co může politikům přinét dost plusových bodů. Bohužel politiky u nás ústava téměř neomezuje a nějaká úcta k právu se také nenosí, tak proč z toho nevytřískat maximum? Vždyť před více jak dvaceti lety to fungovalo dobře a mnozí lidé na ty doby vzpomínají se slzou v oku.
Zkusme se na to podívat z tržní stránky. Drogy, ať už měkké nebo tvrdé jsou ve své podstatě zboží jako jakékoli jiné. Nabídka a poptávka určuje cenu. Pokud se do toho stát, se svými represivními nástroji nezačně montovat, tak lidé závislí na drogách si budou moci dovolit koupit svou oblíbenou závislost, protože bude jednak běžně dostupná a hlavně bude celkem levná, jelikož k výsledné ceně nebude započítána „riziková přirážka“. A tak narkomani, jak jsou nám dnes prezentovaní, nebudou muset krást a přepadávat lidi, aby sehnali peníze takzvaně na fet. Další úsporou by bylo propuštení policistů, kteří se dnes zabývají touto činností a tím ušetření nemalých prostředků ze státního rozpočtu. A neposledně, kdyby byl prodej drog legální činností, mohl by se zdanit, jako kterékoli jiné podnikání, tudíž další příjem pro stát.
Z mého libertariánského pohledu je nepřípustné aby jeden člověk mohl přikazovat druhým, co si smí nebo nesmí pořídit, byť by jim to škodilo. Mělo by být nezpochybnitelnou svobodou každého člověka, nakládat si se vým životem podle svého uvážení, pokud tím neomezuje svobody jiných. A s tím se denně setkáváme. Ať už je to zabaleno do sebeblyštivějšího obalu, jako válka proti drogám, boj s pedofilama, silniční piráti a jiné. Všechny tyto akce mají jedno společné: Omezování svobody nás lidí.
Z mých řádek byste mohli vytušit, že jsem pro totální uvolnění obchodu s narkotiky. Není tomu tak. Především co se týká nezletilých, kteří nemají svá práva (například volební), ty je třeba ochraňovat. Ale nemyslím, že by perzekuce a kruté tresty za smotání brčka něco vyřešily, spíš bych si představoval větší osvětu. Samozřejmě, kdyby „dítěti“ někdo prodal něco „tvrdého“ bylo by to něco jiného.
A na úplný konec jedno video.

Aktualizováno 30.4. 2011: Ve své RSS čtečce jsem našel zajímavý článek na podobné téma.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *