Možná už jste si všimli interaktivního obrázku nahoře v pravém sloupci blogu, který kontroluje, jestli váš poskytovatel internetu cenzuruje připojení. Autorem bohužel nejsem já, ale několik nadšenců, kteří tím chtějí protestovat proti cenzuře internetu v naší zemi. Na svém webu píší o důvodech, které je k takové akci vedly. S tím můžu jen souhlasit, osobně si myslím, že jakákoli direktivně vynucovaná cenzura nařízená takzvaně se shora je už ve svém principu špatná. Pokud svěříme jakémukoli našemu zástupci moc rozhodovat nad, v tomto případě internetem, je to špatné rozhodnutí. Připomíná mi to výrok jednoho zajímavého pána, lorda Actona: „Moc člověka kazí, a absolutní moc kazí člověka absolutně.“
Trochu se rozepíši nad svým pohledem na omezování internetu. Zkusme se nejdříve podívat na fakta.
- Největší poskytovatelé internetového spojení v České republice omezují dosažitelnost některých IP adres / webových stránek pro své zákazníky.
- Technologie, co to má na starosti lze prolomit, ale nezvládne to každý uživatel.
- Seznam blokovaných webových adres není veřejně dostupný.
- V médiích se událo něco jako pokus o manipulaci s davem a celé se to zarámovalo jako boj s dětskou pornografií. V současné době je móda strašit hackerskými útoky, ještě jeden odkaz.
- Seznam zakázaných webů naši poskytovatelé přebírají z údajně polostátní Britské organizace Internet Watch Foundation
- Na „černou listinu“ se dostaly i zcela nezávadné stránky.
- Těch co se to týká, tudíž nás, zákazníků se nikdo neobtěžoval zeptat. Politici cenzuru internetu nemají ve volebních programech a tak nemají mandát o tom rozhodovat. Je tu také standardní konflikt, kdy bychom si měli odpovědět na otázku, jestli jakkoli velká skupina lidí může diktovat byť jedinému člověku co smí a nesmí, to znamená individualismus versus socialismus.
Pokusím dát pár myšlenek do souvislostí. Asi se shodneme, že o dětskou pornografii a pedofily tu nejde, to je jen průhledná zástěrka. To samé platí o hackerech. Takoví lidé si své úchylky uspokojí i s cenzurou, nebo si najdou jiné cesty na sdílení obsahu. Lze namítnout, že takové omezení má nahrazovat činnost policie, něco na způsob preventivního opatření. To mi připadá dost uhozené, v listině základních práv a svobod máme napsánu presumpci neviny a je mi hodně proti srsti když nás politici pasují do rolí nesvéprávných blbečků. Ale k čemu to všechno? Začal bych otázkou „Cui bono“, kdo na takové věci má prospěch?
Nikde jsem se nedozvěděl, jestli pokus o filtrování internetu skutečně vzešel z vlády, nebo od poskytovatelů samotných. Osobně si tipuji na naše, případně evropské politiky. Proč? Jelikož s jídlem roste chuť, viz citát lorda Actona na začátku článku. Politici, nebo lidé za nimi stojící, už z podstaty věci chtějí pro sebe co nejvíce moci. Takovým lidem nevyhovují informovaní, sebevědomí a samostatní voliči s vlastními názory. Zkusme to srovnat s reálným socialismem, co jsme tady měli před více jak dvaceti lety. Tehdy hrstka lidí koncentrovala ve svých rukách velkou moc a obyčejný člověk byl jen položka na seznamu. K podobnému stavu nyní směřujeme, nutno říct že si za to můžeme sami. Naše takzvaná demokracie, kterou se všichni zaštiťují, je bohužel o vládě většiny a tak klesáme do podprůměrnosti. A to je to co mocichtiví z nás potřebují.