Doktorka

Při rekonstrukci bytu dostaly mé brýle pořádně zabrat. I když jsem se je snažil uchránit, někdy to nešlo. Jsou teď hodně poškrábané a hůře se mi přes ně dívá, zvlášť odlesky v noci jsou nepříjemné. „Potřebuješ nové“, řekl jsem si. Nacházím pár očních ordinací v okolí a vybírám jednu z nich. Objednali mě až za víc jak měsíc.

Během té doby mě na naucmese.cz zaujal kurz zdravého vidění. Vzbudilo to mou zvědavost, a proto neváhám a přihlašuju se. I kdyby mi to nic nedalo, kvůli 250 Kč nezchudnu. Sešlo se nás celkem pět. Lektorka nám vyprávěla svůj příběh, ve kterém přestala opakovaně nosit brýle, protože je už nepotřebovala. Potom jsme si vyprávěli o našich trablech se zrakem. Zkusili lehkou meditaci, oční cviky, palming a na závěr relaxaci. Většina z nás po té hodině tréningu opravdu začala lépe vidět. Myslím, že to byl důsledek odpočinku našich unavených očí. Některé metody zařazuji jako běžnou součást dne. Hlavně oční cviky. Doma se snažím, i když mám víc dioptrií, dělat jednodušší věci bez brýlí. U sebe dělám na počítači jen nejnutnější věci.

Nastal okamžik návštěvy oční doktorky. Přicházím včas, možná o pár minut dřív. Hned, bez čekání se mě sestra ujímá a mé oči prohlíží na přístrojích. Dál pokračuju k paní doktorce. Znovu mi přeměří zrak, tentokrát na pro mě neoblíbené čtecí tabuli. Naštěstí vidím všechna písmenka. Rád bych se dozvěděl její názor právě na oční gymnastiku a vůbec všechny ty věci kolem alternativní léčby, jak jsem je poznal v minulých dnech. Její odpověď mě překvapila. Hned zkraje, nesmlouvavým hlasem mi oznámila, že se o tom nehodlá bavit, že je to nesmysl. Připadal jsem si jako rouhač, co znevažuje její práci, nebo jí sahá na nějakou modlu. „Nechtěl jsem vás rozezlít“, omlouvám se, ale rozhovor byl u konce. Ještě dodala: „Na co by tedy byly všichni doktoři a oční optiky, kdyby to fungovalo“, tečka! Takovou demagogii a zaslepenost jsem u vysokoškolsky vzdělaného člověka nečekal. Jednak její chování vůči zákazníkovi není profesionální, ale hlavně to značí hodně omezené vnímání světa. Přijde mi to až dětinské, vidět svět „s čím nesouhlasím, to neexistuje“.

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že naše západní zdravotnictví se při „léčbě“ zaměřuje především na potlačování příznaků chorob a neduhů, a naopak ignoruje jejich příčinu. U očí to vnímám podobně. Když člověk začne hůř vidět, automaticky mu doktoři dají brýle. Když se mu zrak bez zjevných příčin dále kazí, dají mu silnější dioptrie. Tak tomu bylo i u mě. Ale žádný doktor se už nezajímá, proč dotyčný hůř vidí. Může to být stresem, vyčerpáním, jednostrannou oční zátěží, typicky zírání do monitoru a dalšími vlivy. Dokonce jsem četl názor, že špatný zrak, zejména v dětství může mít příčinu v psychickém stavu dítěte. Prostě se nechce dívat na svět, protože mu například připadá nepřátelský. Ale to už jsme téměř u filozofie. Myslím si, že přirozený stav je být zdravý. Pokud tomu tak není, máme hledat příčinu obtíží. To ale doktoři většinou nedělají. Místo toho vás pošlou na super drahá vyšetření, která jim většinou nic neřeknou. Mám za to, že pro dnešní medicínu jsme jen bezobsažné jednotky co se mají „léčit“. Skutečné uzdravení nikoho nezajímá a spíš je proti záměru. A když ve zdravotnictví jde především o obchod, tak celý ten cirkus potřebuje pacienty, protože zdraví lidé by firmám nevydělávali peníze. Proto nás budou léčit, až nás uléčí. Zdraví se nenosí. Člověk ale přeci není jen chemická sloučenina.

Je zajímavé porovnat úspěšnost zbavení se brýlí mezi klasickou medicínou a „těmi šarlatány“. Doktoři v bílých pláštích prohrávají na celé čáře, už jen z principu, že se o uzdravení ani nepokouší. Ne, jakýkoliv umělý zásah do těla, byť laserem, neberu jako uzdravení. Můžu jen doufat, že ve svém oboru, alespoň co se týká klasické medicíny, je paní doktorka odborník.