Poslední dobou, ani nevím jak a proč k tomu došlo, jsem doslova zavalený různými uživatelskými postupy, obchodními podmínkami, politikami, zákony, vyhláškami a jinou nezáživnou četbou, a to jak v práci tak v soukromí. Navíc je k prostudování tak nešťastně málo času a samozřejmě se ode mě vyžaduje jejich znalost a mnohdy jsem nucen přidat vlastní podpis. Začínám mít z toho všeho dojem, že snad ani není v lidských silách všechno přečíst, natož tomu rozumět a umět s tím zacházet.
Záležitostí poslední doby se stalo obstarání certifikátu, tedy celé se to jmenuje „Komerční osobní certifikát“ od certifikační autority Postsignum, což je Česká pošta. Osobně to nevyužiji, ale v práci to potřebuji, už jen na testování našich aplikací.
V zaměstnání je nás víc, kteří takový certifikát potřebují, proto se učinila hromadná objednávka se slovy, tady to vyplň, vytiskni dvakrát, počkej až ti řeknu a dojdi si na poštu pro certifikát. To zní celkem jednoduše, ale další věcí je, co vlastně člověk podepisuje. Jednak je potřeba si alespoň přečíst obchodní podmínky. Ty mají sice jen osm stránek, ale je to psáno snad hotentotštinou. Samé právní kličky a člověk se v tom klubku slovních veletočů snadno ztratí. Následuje jakási příručka pro zákazníky jedenáct stran, a nakonec certifikační politiky, pro jistotu ve dvou verzích, ve kterých jsem nenalezl rozdíly. Politiky mají už šedesát stran. To by měl člověk nastudovat během několika málo dní, ale mám svou práci která zkrátka nepočká a tak jsem to jen zběžně pročetl. Myslím, že by se to takovým způsobem „honem, honem“ němělo řešit. A to ještě nemluvím o návodech jak to všechno zprovoznit na počítači.
Dnes na nás číhají různé smluvní, licenční, obchodní podmínky na doslova každém kroku. Schválně, čtete je? Nedávno jsem instaloval do prohlížeče novou verzi flash playeru a byl nucený odsouhlasit jakési podmínky používání. Přiznám se, nečetl jsem to a zatrhl souhlasím. Kdyby tam bylo napsáno třeba „Souhlasíte, že váš dům darujete nasí společnosti, tak mám smůlu.