Včera jsem si nenechal ujít koncert do té doby pro mě neznámé zpěvačky a rozhodně toho nelituju. Takhle to většinou dopadne, když člověk jde třeba za kulturou a není nijak zvlášť natěšený. Poslední dobou to mám rád, připadám si víc otevřený novým věcem. A o čem že to vlastně mluvím? O pořádné porci vážně dobrého jazzu, s trochou jak říká Melanie „regécka“. Nejsem příznivec velkých slov a gest, ale tady napíšu bez studu, její hlas (nejen) mě doslova pobláznil od první chvíle, co jsem ho zaslechl.
A zpěvačka sama je nejenom hezká, ale i dost bezprostřední. I když v sále byli většinou lidé s už nějakou tou šedinou ve vlasech, tak tleskali, pohupovali se, někteří i do rytmu, zkrátka užívali jsme si skvělé tóny. Kapela sama nebyla jen nějaký doprovod, ti kluci, alespoň jak můžu posoudit vážně umí. Jejich většinou zezečátku nenápadná sóla mi v uších budou ještě nějakou dobu znít.