Můj první chytrý telefon

Před doslova několika dny jsem v práci vyfasoval dotykový mobil. Hned na začátku připomínám, je to můj první „chytrý“ telefon, do dneška jsem odolával téhle módě. Nic naplat, jednou to přijít muselo, alespoň se naučím něco nového. Ještě bych měl napsat, co za model jsme to vlastně dostali. Třeba znalým něco řekne označení Huawei Y6. Hned po otevření krabičky jsem si pomyslel: „Tohle se mi nevejde do kapsy.“ A následovalo: „Je to tak tenký, že to zlomím, nebo ohnu.“ K telefonu jsme dostali jakési krycí sklo na displej. Ten má, jak se píše v popisu, úhlopříčku 5 palců. Je to strašný pádlo. Při pokusu zastrčit do zařízení SIM kartu se díra zdála nějaká malá. Nakonec jsem z ní vylomil, ještě že karta na to byla připravená, kus obvodu, čímž jsem ji zmenšil. Byly tam dvě velikosti, radši jsem zvolil tu větší. I tak to byla titěrná práce. Zbytek už šel instalovat lehce, uff.

Zapínám přistroj s úmyslem telefonovat ale ouha. Ten krám po mě chce jakési přihlášení kamsi. Po průzkumu to vypadá, že chce po mě můj Google účet. Proč se mám přihlašovat?! Chci si jenom zavolat, možná poslat pás SMS a to je všechno. Se skřípěním zubů do toho strojku píšu svůj e-mail. Chvíli mi trvá, než se zorientuju, nacházím kontakty na kolegy. Je to opruz, než se dostanu k vytočení čísla, šmudlám prstem po displeji jak pominutý. „Zlatý hloupý mobily s tlačítkama!“ Když už jsem v tom hledání, co se kde nastavuje, snažím se do předinstalované aplikace dát svou soukromou e-mailovou adresu. To se mi daří, ale kdykoliv aplikaci spustím, automaticky se mi přihlásí do schránky. „Co když mi někdo ukradne telefon?“ přemýšlím. To je bezpečnostní díra jako vrata. Zkoumám nastavení aplikace a nedaří se mi. Bez zadání hesla e-mail účet nejde uložit. Nakonec to vzdávám a mažu účet. „Zlatý hloupý telefony s tlačítkama“, říkám si už po několikáté. „Tam to jde na pár stisknutí tlačítek.“ Při pohybu po displeji se každou chvíli ukliknu, něco rozepsaného zavřu, něco jiného otevřu, je to peklo. Každou chvíli se mě to ptá na nějaké pitomosti.

Po víc než hodině se dokážu připojit k wi-fi, zhruba tuším jak psát SMS, dostanu se ke kontaktům a kalendáři, ale ovládání je pořád nepohodlné. Proč mám na ploše nějakou muziku, počasí a vyhledávání? Nejsem meteorolog ani DJ, potřebuju telefonovat, ne koukat po mrakách. Připadám si, jako bych se drbal pravou rukou za levým uchem. Hodně mi chybí funkce pravého tlačítka myši. V prohlížečích neumím otevírat odkazy do samostatných panelů. Pořád mi nejde rozumně rychle a pohodlně psát text, hlavně české znaky jsou opruz. Zkusil jsem připojit ten umatlaný přístroj k počítači. Ano, tušíte správně. PC nenašlo úložiště v telefonu, takže jsem nemohl nic zkopírovat. Druhý den mi kolegyně poradila, je to prý v defaultu vypnuté. Nakonec jsem to nastavení našel a zapnul. Je dost schované. No jo, ale teď kdokoliv, kdo se dostane k mému telefonu, může stáhnout všechna data jak z paměťové karty, tak z interní paměti. A co jsem se dozvěděl, ten krám neumí šifrovat.

Ale abych pořád nenadával, daří se mi plochu jakžtakž přizpůsobit, rozuměj vyčistit. Zírám, kolik zbytečností je v tom krámu nainstalovaných. Mažu veškeré hry, Facebook, Twitter a další, mě neznámé aplikace. Co jsem si naopak nainstaloval, jsou offline mapy.cz, navigaci a překladač od Googlu, Waze navigaci, Google Sky Map, Jizdomat, aplikaci od Heureky, Dropbox, Firefox a výukový kurz Duolingo. Při instalaci se nestačím divit, některé aplikace, už nevím které, chtějí mít přístup například k mým kontaktům. To si snad dělají pr…! Po důkladné úvaze mažu kontakty a všechny hovory přesměrovávám na můj hloupý tlačítkový telefon. Teď už v tom šíleném systému jsem přihlášený akorát na synchronizaci záložek ve Firefoxu, prásknul jsem na sebe gmail, velký bratr ví heslo do mého Dropboxu a Duolinga. Do Jízdomatu se mi nechce přihlašovat, protože se tam připojuju přes „mojeId“ a to je pro mě moc osobní. Kdyby v Androidu byla jasná správa hesel, jednoduchý přístup k dokumentaci, atd., nebyl bych tolik paranoidní. Tahle nevím, kde a jakým způsobem jsou v systému chráněné přihlašovací údaje. Šifruje je systém vůbec, a pokud ano, jak? To jsem se nikde nedočetl. Zato jsem se dostal k pár článkům o možnosti nákazy systému prohlížením infikovaných stránek, instalováním pochybných aplikací, dokonce stačí si nainstalovat doplněk do prohlížeče a breberka je v systému. K tomu se kašle na odstraňování už známých bezpečnostních děr v samotném systému. Upřímně, nemám v Android důvěru. Zaráží mě například, jak se někdo může přihlašovat do internetového bankovnictví přes mobil a SMS s hesly potvrzujícími transakci si nechá posílat do toho samého zařízení.

Po necelém týdnu s „chytrým“ telefonem mám za to, že je dobrý tak na hraní si, GPS, lehce prohlédnout web, má několik zajímavých aplikací, ale to je tak všechno. Na práci to není, ergonomie a efektivita je strašná.