Lafi píše

Název: Čokoláda
Režie: Lasse Hallström
Země: Velká Británie / USA
Rok: 2000

Na čokoládu mě přivedl jedem můj známý. Od tohoto dílka nebylo mé očekávání příliš velké, ale ani jsem ho předem nezatracoval. O to více příjemně překvapilo. zaujalo mě poetické vyprávění, téměř až na úrovni pohádky, kterým se prokládal děj. Líbily se mi výkony herců, v mých očích vypadaly téměř až opravdově. Námět byl také zajímavý. Boření maloměšťáckých klišé a tabu, kde nebylo radno vyčnívat z řady, boj s místním aristokratem a starostou v jedné osobě, který vládne totalitním způsobem a sám si nepřiznává chyby. To všechno se neobejde bez odhodlání potulné cukrářky (napůl čarodějky) zdolat spoustu překážek. Pro zpracování to přináší ohromný potenciál, což myslím film využil mírou vrchovatou. Zajímavé je, jak moc táhnou diváky velká jména. Johny Deep si zahrál jednu z rolí, což jsem věděl dopředu, ale nijak významně nevyčníval, spíš dobře zapadl do mozaiky, a to i když měl dost nevšední roli. A to je významné plus. Film udržel mou pozornost po celou dobu a zanechal ve mě takové malé pohlazení. Vůbec ni nevadilo a nepůsobilo nepatřičně, že konec dopadl šťastně.

Název: Jdi a dívej se
Režisér: Elem Klimov
Země: SSSR
Rok: 1985

Hodně drsný film a to jsem byl připravený, že to nebude žádná telenovela. Ve srovnání s ním jiné válečné filmy působí jako pohádka na dobrou noc. Nejde tady ani tak o to co je vidět v záběru, spíš co není vidět, ale cítíte, že to tam je. Hrůzné scény, kdy byli obyvatelé vesnice vyvražděni německou armádou, kamera si jakoby náhodou na okamžik všimne hromady mrtvol za stodolou a zase běží dál. Jiná scéna zachycuje nahnání obyvatel další vesnice do stodoly a její následné zapálení. Film je až příliš opravdový a vzbuzuje velké emoce. V tomto kontextu je jen dobře, že film je rozdělen na dva disky. Rozhodně nedoporučuji pro slabší povahy, a to ani po kouskách. Shlédl jsem ještě dokumenty a rozhovory, co byly v dvd obsaženy a přinutilo mě to na chvíli jenom němě zírat a pokusit se to přebrat v hlavě. Nicméně dokumenty byly prodchnuty silnou agitací sovětského svazu, což nijak nedegraduje vážnost jejich sdělení. Krušné je uvědomění si, že podobná zvěrstva jako jsou vidět v těchto dokumentech se děly i v sovětském svazu a to dokonce ještě před druhou světovou válkou.

Název: Lid versus Larry Flynt
Režie: Miloš Forman
Země: USA
Rok: 1996

Krátce řečeno, zaujal, ale nezvedl mě ze židle. Námět je rozhodně zajímavý, opět jeden z těch provokativních. Z tohoto filmu si odnáším postřeh, že i jednotlivý člověk, navzdory všem nepříznivým okolnostem, může s úspěchem bojovat za svobodu projevu a proti předsudkům (ve filmu byl často zmiňován první dodatek ústavy USA). To ovšem podle mého názoru platí pouze za předpokladu nezávisle fungujících institucí společnosti, především soudů a policie, což tato nezbytná podmínka nebývá vždy splněna. Stačí se podívat na televizi nebo do novin. A také jsem si všiml, že je potřeba splňovat ještě jednu podmínku pro alespoň naději na úspěch a tím je dostatek prostředků. Nedovedu si představit, že by průměrně chudý člověk mohl něco změnit. Jednak nemá prostředky na právníky, druhak nemá čas se tím dostatečně zabývat, protože potřebuje chodit do zaměstnání, aby si vydělal na živobytí.

Název: Pád třetí říše
Režie: Oliver Hirschbiegel
Země: Německo, Itálie a Rakousko
Rok: 2004

Od tohoto díla jsem si sliboval více. Přišlo mi to místy dost rozvláčné a bez potřebného spádu. Co se týká herců, nemyslím že by měli příliš prostoru se projevit, snad jen hlavní postava, představující Adolfa Hitlera a i ta byla do značné míry svázaná s osobou vůdce. Film nepřináší žádný nový pohled na tyto události a jako dokument neobstojí. Až si myslím, že filmařům nezbylo nic jiného, než si vypomoct malým zfanatizovaným chlapcem v uniformě a s pancéřovou pěstí, který se pod tíhou otřesných zážitků změní zpátky na malého kluka. Film mě vysloveně nenudil, ale byl jsem trochu zklamaný. Jedna z mála věcí, co mě přiměly přemýšlet byl doslov sekretářky která přežila, dnes coby staré paní. To mě opravdu zaujalo, už jenom z důvodu její sebereflexe a pocitu spoluviny, když se dodatečně dozvěděla o systematickém vyvražďování židů a dalších národností nacisty. Položil jsem si otázku, když je u nás mimo zákon fašizmus i komunismus, jestli některý starý komunista by takto veřejně vystoupil před kamerou s podobným pokáním. Co myslíte?