Volný pád

V originále Falling down jsem se díval bez velkého očekávání, prostě jsem byl jen zvědavý. Začátek, kdy chlápkovi v dopravní zácpě povolí nervy, se mi sice zdál málo propracovaný, ale uvěřitelný. Sympatie náš „hrdina“ získává jak při setkání se sobeckým obchodníkem, tak při prvním kontaktu s dospívajícími uličníky. Jejich druhé setkání ale vypadalo jako z hodně levného akčního filmu: Záporáci vystřílí mraky nábojů, ale nedokážou se trefit do stojícího dospělého člověka. Místo něho vyvraždí půlku ulice. Kde ti adolescenti získali tolik zbraní, když s nima neumí ani pořádně zacházet? Proč střílí z jedoucího auta, když mohli v pohodě vystoupit a v klidu zamířit na toho správného? A proč hned za rohem bourali a jěště tak blbě? Asi jsem málo americký.

Dál už to jde s naším „hrdinou“ z kopce. Drobný incident v jakési hamburgrárně, vniknutí na soukromý pozemek, atd. Ještě naposled se vytáhne na „nácka“ v armyshopu, ale od té chvíle „hrdina“ ztrácí zbytek sympatií hodně rychle. Následují umanuté rozhovory s jeho bývalou ženou a dcerkou a nakonec jejich pronásledování. To už se z něho stává úplný pošahanec.
Souběžně s jeho „jízdou“ se k vyšetřování jeho skopičin dostává náhodou policista, ten den odcházivší do důchodu. Samozřejmě, ve finále budou stát proti sobě „tváří v tvář“. Ukázkové klišé.Nejspíš tušíte správně, film mě nezaujal. Je zde sice několik povedených nápadů a myslím si dobře zvládnutá hlavní role, ale to je tak všechno. S hlavní postavou se nedaří ztotožnit, ke konci to je už jen kdo z koho, policajt nebo rošťák.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *