Mým marodům

Jan Hnízdil
Mým marodům – jak vytvořit pacienta

Na tuhle knížku jsem se těšil. Zhlédnutý rozhovor v televizi a také debata s Jaroslavem Duškem v pořadu Duše K, ve mě vzbudily velká očekávání.

Kniha obsahuje jak příběhy lidí, kteří byli jeho pacienti, tak lékařův boj se „systémem“. Historky jsou zajímavé, na nich je vidět, jakým způsobem (ne)funguje naše socialistické zdravotnictví. Mnohdy zdravým lidem jsou předepisovány nejrůznější chemické sloučeniny, lékaři nazývané léky, a lidé z nich, kvůli jejich vedlejším účinkům potom skutečně onemocní. Většina našich, takzvaně civilizačních nemocí má původ v psychice, životním stylu, spěchu, stresu, nedostatku času sami na sebe a své blízké. Pokud takovým lidem začne tělo „stávkovat“, zajdou k lékaři, ten jim dá pilulku a mohou ještě nějakou dobu dál fungovat, než se úplně sesypou.Dále je v knize mnohokrát zmíněno, jak dnešní „léky“ pouze utlumují varovné signály našich těl že je s námi cosi v nepořádku, místo aby odstraňovaly příčinu obtíží. Ano většina předepisovaných chemikálií jsou ve své podstatě drogy, utlumující a návykové látky. A nad tím se nikdo nepozastavuje. V knize je mnohokrát použité magické slovo „medicínskofarmaceutická loby“. Ta potřebuje prodávat své výrobky, bez ohledu na zdraví lidí. Přitom většinou stačí změnit styl života, zvolnit, zamyslet se, a je po většině zdravotních problémů. Ty jsou způsobené především psychikou. V knize je zajímavý poznatek. Naše psychické problémy se po čase přenesou do fyzické podoby. Tím jsou klasickými lékaři nevysvětlitelné „nemoci“ lidí. Naženou je na mnoho vyšetření, ozařují je nejmodernějšími přístroji a nic. Po fyzické stránce jsou lidé zdraví. Je rozdíl léčit a uzdravovat. Co je zajímavé, člověk se musí (a dokáže) uzdravit sám. Doktor mu může maximálně poradit. Naše tělo má úžasné samoléčivé schopnosti, jen je aktivovat. To se ale nestane při každodenním stresu, naštvanosti, nedostatku spánku a podobných neblahých skutečnostech, kterými si sami sobě ubližujeme. Samozřejmě teď nepíšu o situacích po zraněních a podobných věcech.

Co se mi na knížce nelíbí, je opakování stále dokola těch několika pravd. Už před polovinou četby jsem se začal nudit. Občas se podařil zajímavý životní příběh pacienta, ano lékařovi lapálie se zdravotnickou mašinérií mě utvrdily o klientelismu velkých korporací v centrálně plánovaném zdravotnictví. To by ale stačilo na menší knížku, spíš časopis. I tak knihu doporučím. Pro člověka, co se o takové téma dosud nezajímal to může být zajímavé a možná i překvapivé čtení.