Vítězný únor

Únor bílý, pole sílí, říká jedno staročeské přísloví. Nám ale poněkud zrudl. Po zhlédnutí reportáže nejen na Novinkách.cz, ale například iDnes.cz to bude už jasnější. Nepřekvapila mě ani tak rétorika komunistů, za kterou by se nemuseli stydět ani v dobách nejtužší normalizace, jako spíš absence zásahové jednotky a po zuby ozbrojených těžkooděnců. Ani nelétaly vzduchem projektily se slzným plynem a nezdálo se, že by ty nejvíce křičící policie pohladila pendreky a pozatýkala, jak je hezky vidět v televizi u podobně smýšlejících socialistů (takzvaných neonacistů). Vždyť tyto dvě ideologie, komunistická a nacistická mají stejné kolektivistické kořeny.

Když už si u nás hrajeme na demokracii, proč se neměří všem stejným metrem? Vždyť komunismus v absolutních číslech připravil o život nepoměrně více lidí. Ti co se alespoň občas začtou do mých řádků vědí, že je mi hodně proti srsti jakákoli kolektivistická ideologie a tím pádem nemohu souhlasit s omezováním nejen svobody projevu ať s obsahem sebevíce nesouhlasím. Už Voltaire řekl: „S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat“. Ale také menohu souhlasit s rozdělením na hodné „levicové“ extremisty a zlé „levicové“ extremisty.
Jedinou opozicí celé té nechutnosti na Olšanských hřbitovech byl pan Šinágl, který má za to mé sympatie, byť s provedením některých jeho akcí lze polemizovat. O událostech takzvaného „vítězného února“ je možné si něco přečíst například na Wikipedii, ale nebral bych to jako dogma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *