Budoucnost svobody

Před časem jsem se konečně začetl do knížky se zajímavým názvem „Budoucnost svobody“ od autora jménem Fareed Zakaria. Očekávání kvalitní literatury byly z mé strany celkem velké, podpořené i pochvalnými komentáři na webu.

Ale chyba lávky, už v předmluvě se začínaly dít zvláštní věci. Nechci tady pana autora nějak peskovat, to by bylo ode mě laciné. Raději napíšu své dojmy z četby. Rovnou se přiznám, i když jsem měl celkem velkou snahu, kniha zůstala nedočtená. A nebylo to jen suchopárným, rozvleklým výkladem, ale hlavně názory, které se nedaly jen tak přejít. Vypadá to, že si pan (asi) profesor dal spoustu práce se sháněním informací pro knihu, ale buď vybral nepřesné údaje, nebo vyvozuje divné závěry. Je mi hodně proti srsti všechno zobecňovat a dělat z toho univerzální principy. Vím že se tomu nedá úplně vyhnout, ale napsat na takových vachrlatých základech celou (a dost tlustou) knihu se mi zdá moc.
Vrcholem byl způsob jakým psal o událostech kolem „Sametové revoluce“ a v období po ní, z našeho koutu světa. Po přečtení jsem nevěděl jestli se mám smát, nebo brečet. Názory autora se mi taky zdají rozporuplné. V jedné části píše pomalu nako socialistický plánovač, slovní spojení „mělo by se“, „je třeba“ atd. se v textu hodně často opakují, aby v další části knihy opěvoval svobodu.

Abych jenom nekritizoval, hodně zajímavé je jeho pozorování vývoje různých společenství po světě a ještě doplněné o další data, většinou o HDP. Z toho můžeme například odvodit, že demokracie sama o sobě není zárukou svobodné společnosti a další zajímavé postřehy.

Nemůžu říct, že kliha byla pro mě zklamáním, spíš jsem čekal něco jiného. Celé dílo mi přišlo takové neosobní, jakoby psané za silnými zdmi z tepla kanceláře, bez kontaktu s okolním světem. Tím nechci ubírat autorovi píli se sepisováním knihy, ale kniha mě neoslovila.