Henry Hazlitt
Ekonomie v jedné lekci
Na této knize je zajímavé, že poprvé vyšla už v roce 1946. Kromě aktualizací statistik a odkazů se na ní toho pramálo změnilo. Už to svědčí o jejích kvalitách. Jak sám autor v předmluvě píše, jeho kniha „je analýzou ekonomických omylů, které jsou tak rozšířené, že se málem staly nezpochybňovaným jádrem nové ekonomie“. Také zde vyzdvihuje starou esej Fréderica bastiata „Co je a co není vidět“. Dále zde uvádí jména jako Philip Wicksteed, a matadora rakouské školy ekonomie Ludwiga von Missese.
Hned ze začátku jde autor na věc pořádně z ostra. Tvrdí, že „ekonomie je prostoupena více bludy a omyly, než jakákoliv jiná člověku známá věda“. A v zápětí přichází s vysvětlením v podobě požadavků zájmových skupin, neboli lobbystů takové bludy udržovat při životě. To myslím nepotřebuje další komentář. A myšlenku stále rozvíjí: Další vlastností je přetrvávající sklon lidí vidět pouze bezprostřední dopad nějakého opatření (šrotovné, solární panely, biopaliva, úsporné žárovky, aj.), nebo dopad takového opatření pouze na zvláštní skupinu obyvatel a nechuť zkoumat dlouhodobé dopady takového opatření nejen na tu zvláštní skupinu, ale také na všechny ostatní obyvatele.
Příklady takové manipulace s myšlením lidí je kolem nás celá spousta. Třeba už skoro zapomenuté šrotovné. Vzpomínáte si jak nám jak politici, tak i někteří ekonomové horem dolem cpali, jak zničením starého ale fungujícího auta pomůžeme ekonomice? Ponechám teď stranou fakt, že ničením věcí se nelze dobrat blahobytu. Vlastním sešrotováním starších aut opravdu pomůžeme automobilovému průmyslu a zvýší se zaměstnanost v tomto odvětví (bezprostřední dopad na zvláštní skupinu). Ale lidé (ať už vlastními úsporami, nebo v podobě vybraných daní) co doslova zbytečně utratili své peníze za nové auto si potom už nemohou pořídit jiné věci, které měli v plánu, tudíž automobilový průmysl roste na úkor jiných odvětví (dopad na ostatní skupiny), prostě celkové bohatství lidí se nedá z ničeho nic nafouknout. Takovým umělým zásahem do trhu vznikne v automobilovém průmyslu „bublina“ a když dotace od státu (nebo-li občanů v podobě vybraných daní) na nákup nových aut vyschnou, „bulina splaskne“ a výsledkem budou jednak zbytečně proinvestované peníze do výrobních kapacit, ale také buď zadlužení státu (občanů) kvůli takovým dotacím, nebo chybějícími penězi ve státní kase na potřebné služby a navíc spousta nezaměstnaných. (dlouhodobé dopady na všechny).
O politicích a některých ekonomech by se v této souvislosti dalo říct: „Pro stromy nevidí les“ (nebo nechtějí vidět = úspěšný lobbyng, neboli korupce).V dalším odstavci autor konstatuje smutnou pravdu a to že špatní ekonomové a nejen oni, své chyby prezentují veřejnosti lépe než dobří ekonomové své pravdy. Zkrátka demagogové bývají přesvědčivější než poctivci. A proč tomu tak je? Takový demagog si vezme jen polopravdy a fakta vytržená k kontextu, prostě věci co se mu tak říkajíc hodí do krámu. Jeho řeč je jednoduchá a pochopí ji i poslední „vidlák“. Když není úplné pako, tak vlasně říká pravdu, i když necelou a všelikak pokroucenou. Proti tomu se dá jen obtížně bránit, vyžaduje to podrobný rozbor situace a to pro většinu posluchačů je těžko stravitelné. Obzvlášť dnes, kdy webu vládnou krátké zprávy, doslova jen výkřiky nebo ikony Twitter, Facebook a jiné. Co se týká ekonomie, když vám nějaký vykuk začne tvrdit že s protiargumenty si nemusíte lámat hlavu protože je to „statá klasická ekonomie, laissez faire, nebo obrana kapitalismu“, tak bych našpisloval uši.
Zkuste si pročíst zprávy v novinách nebo na webu, určitě tam najdete místo rozboru tématu věty jako „je to příliž složité, než aby to občan pochopil“, nebo že je potřeba to svěřit „odborníkům“.Takovým vymýtáním nejen ekonomických omylů je kniha doslova prošpikovaná a je to podáno čtivým způsobem, jen český překladatel ji podal poněkud sušším způsobem než by si podle mého názoru zasloužila.
Příklady takové manipulace s myšlením lidí je kolem nás celá spousta. Třeba už skoro zapomenuté šrotovné. Vzpomínáte si jak nám jak politici, tak i někteří ekonomové horem dolem cpali, jak zničením starého ale fungujícího auta pomůžeme ekonomice? Ponechám teď stranou fakt, že ničením věcí se nelze dobrat blahobytu. Vlastním sešrotováním starších aut opravdu pomůžeme automobilovému průmyslu a zvýší se zaměstnanost v tomto odvětví (bezprostřední dopad na zvláštní skupinu). Ale lidé (ať už vlastními úsporami, nebo v podobě vybraných daní) co doslova zbytečně utratili své peníze za nové auto si potom už nemohou pořídit jiné věci, které měli v plánu, tudíž automobilový průmysl roste na úkor jiných odvětví (dopad na ostatní skupiny), prostě celkové bohatství lidí se nedá z ničeho nic nafouknout. Takovým umělým zásahem do trhu vznikne v automobilovém průmyslu „bublina“ a když dotace od státu (nebo-li občanů v podobě vybraných daní) na nákup nových aut vyschnou, „bulina splaskne“ a výsledkem budou jednak zbytečně proinvestované peníze do výrobních kapacit, ale také buď zadlužení státu (občanů) kvůli takovým dotacím, nebo chybějícími penězi ve státní kase na potřebné služby a navíc spousta nezaměstnaných. (dlouhodobé dopady na všechny).
O politicích a některých ekonomech by se v této souvislosti dalo říct: „Pro stromy nevidí les“ (nebo nechtějí vidět = úspěšný lobbyng, neboli korupce).V dalším odstavci autor konstatuje smutnou pravdu a to že špatní ekonomové a nejen oni, své chyby prezentují veřejnosti lépe než dobří ekonomové své pravdy. Zkrátka demagogové bývají přesvědčivější než poctivci. A proč tomu tak je? Takový demagog si vezme jen polopravdy a fakta vytržená k kontextu, prostě věci co se mu tak říkajíc hodí do krámu. Jeho řeč je jednoduchá a pochopí ji i poslední „vidlák“. Když není úplné pako, tak vlasně říká pravdu, i když necelou a všelikak pokroucenou. Proti tomu se dá jen obtížně bránit, vyžaduje to podrobný rozbor situace a to pro většinu posluchačů je těžko stravitelné. Obzvlášť dnes, kdy webu vládnou krátké zprávy, doslova jen výkřiky nebo ikony Twitter, Facebook a jiné. Co se týká ekonomie, když vám nějaký vykuk začne tvrdit že s protiargumenty si nemusíte lámat hlavu protože je to „statá klasická ekonomie, laissez faire, nebo obrana kapitalismu“, tak bych našpisloval uši.
Zkuste si pročíst zprávy v novinách nebo na webu, určitě tam najdete místo rozboru tématu věty jako „je to příliž složité, než aby to občan pochopil“, nebo že je potřeba to svěřit „odborníkům“.Takovým vymýtáním nejen ekonomických omylů je kniha doslova prošpikovaná a je to podáno čtivým způsobem, jen český překladatel ji podal poněkud sušším způsobem než by si podle mého názoru zasloužila.