Už jste se někdy zamysleli z čeho všeho platíme daně, v jaké výši a kolik procent z ceny výrobku nebo služby nám uloupí stát? A co od něj na oplátku dostaneme zpět? Mrkněte na další reportáž Johna Stossela.
První část je věnovaná ohromnému plýtvání prostředků úředníky vlády, ať už neůmyslchých nebo někomu do kapsy. Vždy když bude jakýkoli člověk rozhodovat o cizích penězích (a nejen o nich), bude jednat méně opatrně, než kdyby to byly jeho vlastní, tvrdě vydělané peníze. Je to de facto plánované hospodářství v malém. Jak takový systém u nás dopadl si ještě mnozí z nás pamatují.
Co vládní úředníky vede k takovému chování je absence konkurence. Vláda má monopol, nejen na určité služby, ale i na kontrolu svých činů a samozřejmě také na případné potrestání špatných rozhodnutí. Má svou policii, své soudy a ti jsou placeni ze stejného měšce jako vládní úředníci. Stará moudrost říká, „Kapři si sami rybník nevypustí“. Pokud by se takhle chovala soukromá firma, brzo by byla vytlačena z trhu jinou, efektivnější. V naší zemi se o tom můžeme na vlastní oči přesvědčovat každý den. Co vás napadne při otázce, které služby u nás nejhůře fungují? Někoho napadne zdravotnictví, jiného školství, další na ohromné zadlužování státu, atd. Je zajímavé, že ve všech těchto průšvihových oborech má stát buď rovnou monopol, nebo je tak přeregulovaný, že jakákoli rozumná konkurence není možná.
Stát si také vytvořil monopol na pomoci takzvaně potřebným. Na tom by nemělo být nic špatného, pomáhat chudým. Vždyť je to ušlechtilá myšlenka. S tím se nedá nesouhlasit, to je to, co je na první pohled vidět. Ale jakým způsobem těmto lidem pomáhá? Dává jim peníze, vyplácí „dávky“ jako nějakým narkomanům. Timto způsobem si vychovala generace lidí závislých na penězích od státu. Tito lidé nesnou vychovaní se o sebe postarat, vědí, že každý měsíc pro ně bude na úřadě připravena další „dávka“. Nejsou samostatní, protože to po nich nikdo nežádá. Ve své podstatě je to dotování chudoby a co se stane když urcitou oblast začneme dotovat je jednoduché si domyslet. Na tohle téma jsem před časem četl skvělý článek. Pokud skutečně chceme těmto lidem pomoci, zainteresujme je aby si pomáhali navzájem, a svými společnými silami vybudovali to co jim schází. Naučme je zodpovědnosti. A to bez dohledu velkého státu, který kam šlápne, to zničí.
Politici dokonce i v USA ústy reportéra „snědli všechnu moudrost světa“ a proto se cítí být oprávněni použít sílu (donucení) proti ostatním lidem. Pohříchu těm, kteří je volili. To se netýká jen daní, ale i dost kontroverzního vyvlastnění ve veřejném zájmu. Jak je možné, že dovolíme politikům takhle brutálně omezovat svoboru druhých? Bezděčně mě napadá u nás mediálně rozmázlé vyvlastnění pozemků kvůli stavbě paní Havránkové.
Stát a vláda by neměla být od toho aby nám nařizovala co je a co není pro nás dobré, měla by tady být pouze od toho, aby bděla nad dodržováním našich přirozených práv, nikoli nesmyslných zákonů. A v její moci by jí měla silně omezovat ústava.