Takovými soudními rozhodnutími na jedné straně a nezájmu lidí na opačné, vnímám náš vývoj od svobody ke kolektivismu. V případě očkování od svobody (a zodpovědnosti) rodičů rozhodovat o osudu svých dětí, k diktátu většiny. Ta většina je ve skutečnosti velmi malá v podobě vlády, poslanců a soudců. Jakoby u nás lidé byli nepoučitelní.
Můžeme namítnout: „Vždyť jde přeci o dobrou věc! Uděláme svět bezpečnější!“ Ano, argumentace vypadá na první pohled skvěle. Ale když umožníme doslova několika mocichtivým lidem rozhodovat kdo se čím bude očkovat, nebude jim to stačit. Takoví „lidé“ chtějí pro sebe víc a víc moci. Čím dál víc nám budou kecat do života až nakonec to nebude náš život, ale jejich. Kdosi moudrý řekl: „Cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky“. Rozsudek soudu jsem si vysvětlil následovně. Rodiče (jacíkoliv) nemají právo rozhodovat o zdraví „svých“ dětí. A tak přichází stát, aby za hloupé rodiče rozhodl co je pro jejich děti správné a co není. Kdo se bude vzpírat státní moci, toho donutí k poslušnosti, nebo eliminují. Doslova.
Mám za to, že tvořit lepší svět pomocí násilí není dobrý nápad. Většinou to začíná „skvělou“ vizí a končí to mnoha mrtvými a nešťastnými. Stačí si přečíst něco z historie. Direktivně rozhodovat je jednoduché a alespoň zezačátku účinné, „pokrok“ je jasně vidět. Mnohem náročnější je přesvědčovat o svém vidění světa jiné lidi v dobrovolných diskuzích, kde všichni mají stejná práva. Když se posluchačům řečníkovi vize nelíbí, klidně ho „vypískají“ bez hrozby následků. Naproti tomu stát je zákonodárce, šerif a soudce v jednom. Co řekne stát, o tom se nediskutuje. Kdo se vzepře je nejdříve označen za (doplňte si sami oblíbený cejch), chycen a následně souzen a odsouzen.
A co vy? Souhlasíte s doslova tyranským chováním státu? A to je „jen“ očkování. Vzdáte se svobody své a svých dětí za trochu toho pohodlí a zdánlivého bezpečí, nebo si svobody (a zodpovědnosti) za svůj život vysoce vážíte? A když ano, jste ochotní za ní bojovat?