Už delší dobu, bude to nějaký ten rok, se snažím jíst rozumně kvalitní potraviny. Nemyslím tím za každou cenu takzvané BIO. Omezil jsem stravování po hospodách, fastfoodům se vyhýbám, nejím polotovary, naopak se snažím konzumovat čerstvé potraviny. Nebylo to žádné předsevzetí ala Nový rok, ani jsem si nevymyl hlavu nějakým supr cool článkem. Hubnout taky nepotřebuju. Když se tak ohlédnu zpátky, byl to spíš pozvolný přechod. Dnes mám dojem, že si mé tělo samo říká o to co potřebuje, stačí naslouchat. Zajímám se mnohem víc o to co si strčím do pusy. Je až zarážející, jaký vliv má strava na člověka, hlavně na jeho psychiku. Subjektivně se cítím vyrovnanější, klidnější, odolnější vůči stresu. Zajímám se o témata, kterým bych se před lety vysmál. Samozřejmě na to mohou mít vliv i jiné faktory, ale závislost nálady a rozpoložení mysli na stravě jsem vypozoroval.
Je zajímavé a překvapila mě reakce mého těla na blivajz, který jsem dřív normálně jedl. Dnes je mi po něm špatně. Ať jsou to marketové uzeniny, pomazánky, paštiky,… je mi po nich blivno. To mi dřív nebývalo, a to i po mnohem větších dávkách takových hnusů. Zezačátku jsem si říkal že mám v háji zažívání, když tohle nesnesu. Dlouho mi to vrtalo hlavou. Až na jednom blogu psala holčina podobné zážitky. Argumentovala tím, že si tělo na ty svinstva po nějaké době odvykne a když je mu potom dodáme, neví jak takový hnus zpracovat. To mi dává smysl. Přímo se nabízí otázka, proč ta svinstva konzumuju. Normálně bych je nejedl (nekupuju je), ale na návštěvách, cestách, při občasné návštěvě hospody kolikrát není vyhnutí. Je to ale naštěstí jednou za čas. Jak jste na tom se stravováním vy?