Název orig: The Retreat of Reason. Political correctness and the corruption of public debate in modern Britain
Název CZ: Úprk rozumu – Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v modení Británii
Autor: Anthony Browne
Překlad: Milena Turner
ISBN 978-80-7363-240-3
Název CZ: Úprk rozumu – Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v modení Británii
Autor: Anthony Browne
Překlad: Milena Turner
ISBN 978-80-7363-240-3
Kniha má docela dlouhý název a je z něj v podstatě jasné o co v ní jde. Při čtení jsem si zezačátku říkal něco o vyhozených penězích, čtením se můj názor podstatně změnil. Je poměrně útlá, čistého textu je necelých sto padesát stran.
Zaujal mě například výčet výrazů používaných politicky korektními lidmi. V první řadě jde o ignoraci jakýchkoli logických argumentů v rozpravě a o to větší soustředění na city. Sami se staví do role zvěstovatelů té jedině správné pravdy a pokud ostatní tvrdí něco jiného, jsou tudíž automaticky zlí a špatní. Proti takovému demagogickému tvrzení se nelze účinně bránit. Ve své extrémní podobě je to nová totalita. Než aby člověk riskoval střet s takovouto ideologií a možným neblahým následkům, raději přeříká bezobsažná korektní slova a v lepším případě si myslí své. Ostatně u nás v takovým chováním máme bohatou zkušenost.
Další postřeh. V politicky korektním státě se každý snaží dostat do role oběti, protože mu takové začlenění automaticky navíc přidává určitá práva vůči druhým. Tím se nemusí tolik snažit něčeho v životě dosáhnout, případně se přestává snažit vůbec. Tak se třeba stává, že zločinec má víc práv, něž oběť a podobně. Ve své podstatě je to diskriminující, ale z druhé strany. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, určitě najdete spoustu příkladů.
Autor v knize podrobně popisuje vznik politické korektnosti, její charakteristické znaky, i její nevýhody. Dokonce se zmíní o jejích výhodách (ale těch je jen několik). Knihu uzavírá epilog s názvem „Jak se očistit od politické korektnosti“. Pokud vás to zaujalo, zkuste si na základě těchto informací pročíst třeba nejčtenější deníky, nebo zprávy v televizi (veřejnoprávní nevyjímaje). Možná se podivíte jak se pravda skrývá za pláštěm korektnosti, kolik je v nich emocí na úkor faktické přesnosti. A to nemluvím o zamlčování nepohodlných událostí.
Knihu rozhodně doporučuji, není to až tak nezáživné čtení. Mám v plánu se k ní v budoucnu ještě vrátit. Místo v mé knihovně si s přehledem zaslouží.