Hráz

Poslední dobou jsem doslova jako v Jiříkově vidění. Zas mi přišel doporučený dopis. A zas od státního podniku, tentokrát od Povodí Labe. Ale postupně. V jedné obci, kde mám pole, udělal katastr obnovu operátu. A co jsem se nedozvěděl, na mém listu vlastnictví se objevila stavební parcela. Co to, kde se tam vzala, říkám si. Při bližším zkoumání zjišťuji, že je to protipovodňová hráz, zkrátka na mé pole kdosi navezl kopec zeminy. Jak to, že mi o tom nikdo alespoň nedal vědět? Pátrám dál, zjišťuji, že kopec je stavba a tu vlastní Povodí Labe. Dávám celou věc na posouzení právníkovi. Po nějaké době dostávám odpověď, že skutečně podle jakéhosi zákona, který mimochodem už neplatí, v té době měli právo na jakémkoliv pozemku postavit hráz a ani o tom nemuseli dát vědět vlastníka, natož ho požádat o povolení. Nevěřil jsem vlastním očím. Za takové jednání by se nemuseli stydět ani komunisté. Dále mi právník radil začít jednat s Povodím o odkupu pozemku.

Situace je následující. Hráz stojí už mnoho let, Povodí mi poslalo jakýsi znalecký posudek s nabídkou hodně nízké odkupní ceny, a teď co já s tím? Podle zákona zastavení mého pozemku proběhlo legálně, tudíž vlastní postavení hráze nemohu napadnout. Jedinou možností je zadat vypracování nového znaleckého posudku a pokud se bude významně lišit výkupní cena, požadovat jí u soudu. Ten může, ale nemusí rozhodnout v můj prospěch. Nebavíme se tady o velkých penězích, takže soudní pře u mě nepřipadá v úvahu, tudíž mi nezbylo nic jiného, než se podvolit. Ještě si myslíte, že žijeme v právním státě?

Bikerská příhoda

S kamarádem H. a kolegyní V. jsme se domluvili na společném bikování v Lužických horách. V tom není nic závratného, kdyby to minimálně pro mě nespustilo řadu nečekaných událostí. V pátek mi kamarád volal, že ho bolí zuby, ale jede. Do toho mi pozdě večer volá kolegyně V., prý dnes po práci byla na singltreku, vymlela se, ale jede. Jen z ní dlouho nemůžu dostat informaci, kde se zítra setkáme. Nakonec se přeci jen domlouváme a nezapomene mi připomenout, že nás bude zítra šetřit. V sobotu kolem páté ranní mi od H. přišla sms že se vůbec nevyspal, takže nejede. No nic, říkám si, pojedu na místo srazu sám. Když už jsme se jednou domluvili, tak to přece neodřeknu, zvlášť když to byl můj nápad. Ráno kontroluju výbavu, abych na nic zásadního nezapomněl a jedu. Pokračovat ve čtení „Bikerská příhoda“

Nákupní centra

Púvodně jsem chtěl napsat jen komentář k Liborovu článku, ale odpověď začala být moc dlouhá.
Ve velkých obchoďácích seženeme sice jako by všechno, ale vlastně nic pořádného. Pro mě je pobíhání po nákupním centru výborná příležitost k získání pocitu sklíčenosti, osamělosti, lidské marnosti. Po chvíli si tam připadám jako v jiné realitě, v naleštěné kleci co je jen pozlátkem. Kolik energie a prostředků se spotřebovává na dosažení jen vnějšího vzhledu, aby to dobře vypadalo. A obsah našich srdcí nikoho nezajímá, dokonce ani nás samotných. Vše je pro levný vnější efekt, snad abychom alespoň na chvíli přehlušili nářek našich prázdných duší. Interiéry těch budov mi připadají jako po pozření drog, všechno se blýská, je slyšet hudba, lidé se mají radovat (a nakupovat) a zapomenout na zaprášený svět tam venku. Vyjdeš ven na parkoviště a máš kocovinu. Pro mě je to ale vysvobození, naopak trpím uvnitř těch odchoďáků. Ach ten Komenského Labirint světa.

Pokračovat ve čtení „Nákupní centra“

Labyrint světa a ráj srdce

Přiznám se, od téhle knížky jsem si dost sliboval, a to jsem neměl dělat. Ale popořádku. Na první pohled mě zaujaly ilustrace. Jsou to takové ty jakoby staré rytiny, nebo tuší kreslené obrázky. Ty já mám rád, připomínají mi obrázky z Verneovek, co jsem jako malý doslova hltal. A tyhle jsou i barevné a bezvadně doplňují text. Pokračovat ve čtení „Labyrint světa a ráj srdce“

Grilovaný hermelín

Protože jsem toho času doma s chřipkou, je potřeba se čas od času najíst. Nechtělo se mi zbytečně špinit nádobí, ale taky jsem se odmítal jen tak něčím odbýt. Napadlo mě využít hermelín, co se mi válel v lednici. Co s ním? Vrtalo mi hlavou. Vzpomněl jsem si na recept co se kdesi válel na internetu a trochu ho upravil.

Hermelín překlojíme na způsob housky do hamburgeru a namažeme povidly. Nešetříme. Na povidla nasypeme chilli podle chuti. Přiložíme obě půlky k sobě a dáme na alobal. Přidáme trochu olivového oleje a bylinky. Neměl jsem zrovna nic čerstvého, tak to nakonec odnesly provensálské bylinky v pytlíku. Jestli máte doma oříšky, ideálně vlašské, mohou nahradit bylinky. Zavážeme folii kolem sýra, aby nám nevytekl a vůně zůstala vevnitř. Trouba se nám mezitím rozehřála na 200 stupňů, neváháme a dáváme aluminiový pytlík do tepla. Za pár minut je hotový.

Co k tomu? na stole jsem měl rohlíky z marketu. Podélně jsem je rozřízl a potom ještě šikno napříč. Jednak aby se mi vešly do topinkovače a také aby lépe vypadaly. Potřeme olivovým olejem, prožemene teplem topinkovače a přidáváme k už hovovému hermelínu.

I s přípravou mi výroba večeře zabrala kolem čtvrt hodinky, což je myslím poměr čas / výkon dost dobrý.

Dobrou chuť! 🙂

Pokračovat ve čtení „Grilovaný hermelín“

Emil Páleš – Sedm archandělů

Dostala se mi do ruky zajímavá kniha s pro někoho kontroverzním názvem. O co jde? Autor, vědec, více než 15 let zkoumal dějiny podle výskytů vědců, umělců, vojevůdců, stylů oblékání, architektury a dalších věcí. Zjistil, že takové fenomény se nevyskytují náhodně, ale v pravidelně se opakujících cyklech a to současně v různých částech světa. Až to vypadá, jako by lidstvo mělo nějaké kolektivní vědomí. Vlastní provedení je sice rozdílné, podle národů žijících v těchto oblastech, ale princip je stejný. Pro lepší představu: některá období dějin jsou bohatá na války, jiná na umění a další na vědecké objevy. Pokračovat ve čtení „Emil Páleš – Sedm archandělů“

Miniburgery

V mobilu jsem objevil pár snímků z přípravy dobroty na vánoční večírek. No jo, je to už přes půl roku, já vím. Tenkrát mě napadlo udělat miniburgery. Sehnal jsem dobré hovězí maso, mlýnek mám, tak co by ne. Vytvořil jsem sirup z červeného vína, po vychlazení zapracoval do mletého masa, okořenil a vytvaroval pidi burgery. Grill nemaje, použil jsem troubu. Mezi tím se pekly vlastnoručně vytvořené malé bulky. Pak už jen trochu zeleniny a bylo hotovo.

Pokračovat ve čtení „Miniburgery“