Miniburgery

V mobilu jsem objevil pár snímků z přípravy dobroty na vánoční večírek. No jo, je to už přes půl roku, já vím. Tenkrát mě napadlo udělat miniburgery. Sehnal jsem dobré hovězí maso, mlýnek mám, tak co by ne. Vytvořil jsem sirup z červeného vína, po vychlazení zapracoval do mletého masa, okořenil a vytvaroval pidi burgery. Grill nemaje, použil jsem troubu. Mezi tím se pekly vlastnoručně vytvořené malé bulky. Pak už jen trochu zeleniny a bylo hotovo.

Pokračování textu Miniburgery

Palec 2

Po první léčbě, která začala někdy z jara, se mi nehet na palci u nohy nelepšil. Po několika týdenním pádlování v severních mořích, kdy jsme byli většinu dne v suchých (čti zapařených) oblecích se bebí trochu víc rozmohlo a proto jsem se rozhodl zajít za doktorem. Podívá se mi na bolístku a poradí co s tím, má přece na to školy. Jdu tedy za mou novou obvodní doktorkou. Zběžně se mi podívá zhruba z metru na prst, cosi píše na počítači a za chvíli mi dává do rukou recept na mastičku. Když to srovnám s půldenním kolečkem ještě na Mělníku, tady jsem vyřízený doslova za chvíli. Ještě mi dává radu: Kdyby se to nelepšilo, zajděte rovnou na kožní. Trochu alibizmus, ale budiž.

Pokračování textu Palec 2

Doktorka

Při rekonstrukci bytu dostaly mé brýle pořádně zabrat. I když jsem se je snažil uchránit, někdy to nešlo. Jsou teď hodně poškrábané a hůře se mi přes ně dívá, zvlášť odlesky v noci jsou nepříjemné. „Potřebuješ nové“, řekl jsem si. Nacházím pár očních ordinací v okolí a vybírám jednu z nich. Objednali mě až za víc jak měsíc.

Během té doby mě na naucmese.cz zaujal kurz zdravého vidění. Vzbudilo to mou zvědavost, a proto neváhám a přihlašuju se. I kdyby mi to nic nedalo, kvůli 250 Kč nezchudnu. Sešlo se nás celkem pět. Lektorka nám vyprávěla svůj příběh, ve kterém přestala opakovaně nosit brýle, protože je už nepotřebovala. Potom jsme si vyprávěli o našich trablech se zrakem. Zkusili lehkou meditaci, oční cviky, palming a na závěr relaxaci. Většina z nás po té hodině tréningu opravdu začala lépe vidět. Myslím, že to byl důsledek odpočinku našich unavených očí. Některé metody zařazuji jako běžnou součást dne. Hlavně oční cviky. Doma se snažím, i když mám víc dioptrií, dělat jednodušší věci bez brýlí. U sebe dělám na počítači jen nejnutnější věci.

Pokračování textu Doktorka

Lineage lotery

Na doporučení Libora jsem se začetl do článku s názvem Lineage lotery. Čím víc o tom přemýšlím a zpětně hodnotím i svůj dosavadní život, dávám autorovi za pravdu, ale ne úplně. Dnes máme daleko větší svobodu, než v minulosti, ale než se od rodičů odstěhujeme, nebo skončíme školu, dokáží nás vychovat podle svého. Nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně. U rodičů bych rád věřil, že nás vychovávali, jak nejlépe dokázali. Co si pod tím kdo představí, záleží na něm samotném a na jeho vzpomínkách. Svět se ale čím dál rychleji mění a přizpůsobovat se mu, nebo dokonce ho měnit je náročné. Každopádně nám vychovatelé do podvědomí dodali své vzorce chování, ať se nám to líbí, nebo ne. Myslím tím reakce na situace, ve kterých se před námi ocitli, kdy křičeli, nebo naopak mlčeli, jak se rozhodovali. Potom mluvíme podobně jako oni, používáme stejná gesta, hodnotíme podobně a ani si to neuvědomujeme. Čím déle v takovém prostředí které nám třeba nevyhovuje, žijeme, tím obtížněji se zbavujeme podvědomě naučeného chování. A to, i když s autoritami nesouhlasíme, protestujeme, vymezujeme se proti nim. Stejně jsou v našem podvědomí uložené a všechny ze sebe dostat je hodně obtížné. Zkrátka nemáme jako děti nebo dospívající možnost srovnání s různými typy dospělých. Rodiče jsou maximálně dva a mé vzpomínky ze školy, hlavně té základní, jsou většinou na hysterické učitelky. Nic, co by si mladý člověk mohl dát za vzor. Ale s nikým jiným jsem se neměl možnost setkat. Žádný úspěšný, nebo inspirativní dospělý v mém okolí nebyl, nebo jsem ho nedokázal rozpoznat.

Pokračování textu Lineage lotery

Franz Kafka – Zámek

Tuhle knížku jsem dostal a dlouhou dobu ležela v šuplíku, než jsem se k ní odhodlal. Už po přelouskání prvních stránek jsem tušil, že to nebude lehké čtivo. Odkládal jsem ji a znovu se k ní vracel, někdy přečetl s bídou jednu kapitolu, jindy naráz mnoho desítek stran. Děj knihy jsem tipoval začátkem dvacátého století, protože jezdili na saních tažených koňmi a byl tam ten nedostižný zámek „s pány“.

Pokračování textu Franz Kafka – Zámek