Dostala se mi do ruky zajímavá kniha s pro někoho kontroverzním názvem. O co jde? Autor, vědec, více než 15 let zkoumal dějiny podle výskytů vědců, umělců, vojevůdců, stylů oblékání, architektury a dalších věcí. Zjistil, že takové fenomény se nevyskytují náhodně, ale v pravidelně se opakujících cyklech a to současně v různých částech světa. Až to vypadá, jako by lidstvo mělo nějaké kolektivní vědomí. Vlastní provedení je sice rozdílné, podle národů žijících v těchto oblastech, ale princip je stejný. Pro lepší představu: některá období dějin jsou bohatá na války, jiná na umění a další na vědecké objevy. Pokračovat ve čtení „Emil Páleš – Sedm archandělů“
Přání
Miniburgery
V mobilu jsem objevil pár snímků z přípravy dobroty na vánoční večírek. No jo, je to už přes půl roku, já vím. Tenkrát mě napadlo udělat miniburgery. Sehnal jsem dobré hovězí maso, mlýnek mám, tak co by ne. Vytvořil jsem sirup z červeného vína, po vychlazení zapracoval do mletého masa, okořenil a vytvaroval pidi burgery. Grill nemaje, použil jsem troubu. Mezi tím se pekly vlastnoručně vytvořené malé bulky. Pak už jen trochu zeleniny a bylo hotovo.
Palec 2
Po první léčbě, která začala někdy z jara, se mi nehet na palci u nohy nelepšil. Po několika týdenním pádlování v severních mořích, kdy jsme byli většinu dne v suchých (čti zapařených) oblecích se bebí trochu víc rozmohlo a proto jsem se rozhodl zajít za doktorem. Podívá se mi na bolístku a poradí co s tím, má přece na to školy. Jdu tedy za mou novou obvodní doktorkou. Zběžně se mi podívá zhruba z metru na prst, cosi píše na počítači a za chvíli mi dává do rukou recept na mastičku. Když to srovnám s půldenním kolečkem ještě na Mělníku, tady jsem vyřízený doslova za chvíli. Ještě mi dává radu: Kdyby se to nelepšilo, zajděte rovnou na kožní. Trochu alibizmus, ale budiž.
Doktorka
Při rekonstrukci bytu dostaly mé brýle pořádně zabrat. I když jsem se je snažil uchránit, někdy to nešlo. Jsou teď hodně poškrábané a hůře se mi přes ně dívá, zvlášť odlesky v noci jsou nepříjemné. „Potřebuješ nové“, řekl jsem si. Nacházím pár očních ordinací v okolí a vybírám jednu z nich. Objednali mě až za víc jak měsíc.
Během té doby mě na naucmese.cz zaujal kurz zdravého vidění. Vzbudilo to mou zvědavost, a proto neváhám a přihlašuju se. I kdyby mi to nic nedalo, kvůli 250 Kč nezchudnu. Sešlo se nás celkem pět. Lektorka nám vyprávěla svůj příběh, ve kterém přestala opakovaně nosit brýle, protože je už nepotřebovala. Potom jsme si vyprávěli o našich trablech se zrakem. Zkusili lehkou meditaci, oční cviky, palming a na závěr relaxaci. Většina z nás po té hodině tréningu opravdu začala lépe vidět. Myslím, že to byl důsledek odpočinku našich unavených očí. Některé metody zařazuji jako běžnou součást dne. Hlavně oční cviky. Doma se snažím, i když mám víc dioptrií, dělat jednodušší věci bez brýlí. U sebe dělám na počítači jen nejnutnější věci.
Lineage lotery
Na doporučení Libora jsem se začetl do článku s názvem Lineage lotery. Čím víc o tom přemýšlím a zpětně hodnotím i svůj dosavadní život, dávám autorovi za pravdu, ale ne úplně. Dnes máme daleko větší svobodu, než v minulosti, ale než se od rodičů odstěhujeme, nebo skončíme školu, dokáží nás vychovat podle svého. Nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně. U rodičů bych rád věřil, že nás vychovávali, jak nejlépe dokázali. Co si pod tím kdo představí, záleží na něm samotném a na jeho vzpomínkách. Svět se ale čím dál rychleji mění a přizpůsobovat se mu, nebo dokonce ho měnit je náročné. Každopádně nám vychovatelé do podvědomí dodali své vzorce chování, ať se nám to líbí, nebo ne. Myslím tím reakce na situace, ve kterých se před námi ocitli, kdy křičeli, nebo naopak mlčeli, jak se rozhodovali. Potom mluvíme podobně jako oni, používáme stejná gesta, hodnotíme podobně a ani si to neuvědomujeme. Čím déle v takovém prostředí které nám třeba nevyhovuje, žijeme, tím obtížněji se zbavujeme podvědomě naučeného chování. A to, i když s autoritami nesouhlasíme, protestujeme, vymezujeme se proti nim. Stejně jsou v našem podvědomí uložené a všechny ze sebe dostat je hodně obtížné. Zkrátka nemáme jako děti nebo dospívající možnost srovnání s různými typy dospělých. Rodiče jsou maximálně dva a mé vzpomínky ze školy, hlavně té základní, jsou většinou na hysterické učitelky. Nic, co by si mladý člověk mohl dát za vzor. Ale s nikým jiným jsem se neměl možnost setkat. Žádný úspěšný, nebo inspirativní dospělý v mém okolí nebyl, nebo jsem ho nedokázal rozpoznat.
Franz Kafka – Zámek
Tuhle knížku jsem dostal a dlouhou dobu ležela v šuplíku, než jsem se k ní odhodlal. Už po přelouskání prvních stránek jsem tušil, že to nebude lehké čtivo. Odkládal jsem ji a znovu se k ní vracel, někdy přečetl s bídou jednu kapitolu, jindy naráz mnoho desítek stran. Děj knihy jsem tipoval začátkem dvacátého století, protože jezdili na saních tažených koňmi a byl tam ten nedostižný zámek „s pány“.
Naboso
Po příchodu z našeho tradičního velikonočního vandru, kam jsem si vzal nové pohorky, se mi na webu připletlo do vyhledávače pár stránek o chůzi naboso. „Zajímavé“, říkám si a dívám se na své lehce odřené nohy. Čtu dál, dívám se na pár videí a uvědomuju si, že to chci zkusit. Další den, o velikonočním pondělí, mi od rána nebylo dvakrát dobře, asi na mě něco lezlo. Nedostal jsem se z postele skoro celé dopoledne. Venku bylo krásně, odpoledne jsem něco málo kutil v bytě a rozmýšlel se nad procházkou. Nakonec zvědavost zvítězila a já vyrazil.
Lidé z praxe
Jako obvykle, něco jsem hledal na internetu, až mi vyhledávač podstrčil stránku Lidé z praxe, tedy spíš video na YouTube, které mě zaujalo. Začínám pátrat, jestli je to ojedinělý počin, nebo se tam najde více dobrých informací. A opravdu, přistihuju se, že chci vidět a slyšet skoro každou přednášku. Jsou sice trochu delší, ke dvou hodinám, ale jména i témata jsou zajímavá. Doteď jsem skouknul Pavla Ungra a jeho povídání o SEO. Hlavně proto, že se chystám předělat náš web jednak aby byl přístupnější pro mobily a taky určitě každého potěší, když se mu zvedne návštěvnost, nebo pozice ve vyhledávačích. Sice to moc nesleduju ale zahřeje to u srdce, když se člověk dozví, že se někdo zvědavý na vás přišel podívat. Tak proč mu to neulehčit. Před doslova chvílí jsem neodolal a podíval se na Andora Šándora coby šéfa špiónů. Jeho vystoupení bylo provokativní, přímočaré, mluvil bez servítek, to mi vyhovuje. Co mě překvapilo, jeho názory, nebo kometnáře jsou mi blízké. Asi jako většinu mě zajímá kolik a jakých tajných informací nám nemůže říc.
Od obou jsem se dozvěděl hodně nového, Už teď se těším na další. Osvědčila se mi strategie mrknout na jedno video, nechat si informace nějaký čas takzvaně rozležet v hlavě a až potom sledovat další. Podívat se na to, co vás zaujme rozhodně doporučuji a autorům fandím nejen za výběr přednášejících.
Opilec
Při cestě autobusem na večerní cvičení přistoupili na zastávce tři lidé. Už od prvního pohledu se lišili od ostatních. Rozevláté pohyby, trochu zanedbaní, částečně mumlající. Bezdomovci to nebyli, vypadali spíš jako na nekolikadenním tahu. Stojím si vzadu na place a co čert nechtěl, jednoho z trojice jsem zaujal. Zezačátku jsem si nebyl jistý, jestli se budeme prát, ale po chvíli to vypadalo, že si chce jen pokecat. To byl trochu problém, protože mu bylo špatně rozumnět. Něco na způsob „pžuzvuj… já ti řesvnu… bych nezvlstuj…“ a podobně. Postupně jsem si zvykal na jeho žvanění, a dokonce mu začínal rozumnět. Zdálo se mi to lepší, než se s ním hádat a taky ve mě vítězila zvědavost. Vyzradil mi, že je několik let nezaměstnaný, na odchodnou z práce dostal velké odstupné a že umí několik řečí. Dokonce měl v sobě i jakousi pokoru, když prohlásil, že má psychické problémy. Navrhl jsem mu, když zná jazyky, ať cestuje. Třeba zapomene na své opislstí. Nápad se mu zalíbil, dokonce chtěl s sebou vzít i přítelkyňi. Zajímalo by mě, jestli se skutečně na cesty vydal, nebo si ráno na naše setkání alespoň vzpomněl. Ale nedělám si velké iluze.