Konečně jsem se rozhoupal a vytvořil místo, kde trávím kus svého času za počítačem, podle svého gusta. Původně jsem měl pro PC vyhrazený jídelní stůl. Bylo to velkorysé, ale zbytečné. V mém malém bytě šetřím každým místem, potřeboval jsem tedy něco skladnějšího. Jako základ posloužil rozkládací stolek NORBO z Ikey. Původně jsem chtěl něco podobného vytvořit sám, ale za cenu, co ho prodávají, se mi to nevyplatí. Je sice o dost menší než původní stůl, ale alespoň na něm nebudu skladovat zbytečnosti. Zvláštní, jak postupem času tíhnu k jednoduchosti a účelnosti. No, a zásadní vychytávkou je rameno na monitor, v mém případě ERGOTRON LX Wall Monitor Arm. Je sice dražší, ale mělo by být tuhé a něco vydržet. Samotný počítač je na poličce, takže se podlaha dá jednoduše uklízet. Ještě zkrotím kabely od routeru a nebude to mít chybu 🙂
Holítko
Došly mi takové ty žiletky v plastu od známé firmy a nebyl jsem dále ochotný za velké peníze kupovat nové. Při přemýšlení, čím se budu dál holit, mě napadlo zkusit klasickou žiletku. Nové stojí pár korun, což je velká výhoda. Teď už jen sehnat strojek. Měl jsem jasno v jedné věci: Nechci žádný plastový šmejd pro který za pár let neseženu nové žiletky. Pokračovat ve čtení „Holítko“
ČT poplatky
Přišel mi doporučený dopis. Po jeho přečtení jsem nevěřil vlastním očím. Česká televize mi vyhrožuje pokutou pro neplacení televizních poplatků. Ten dopis jsem četl mnohokrát, ve snaze vyloučit špatné pochopení psaného slova. Po několika dnech, kdy jsem dostatečně vychladl, skenuji dokument a předávám ho právníkovi s otázkou, jestli opravdu má ČT právo na takové vyděračské jednání. Po čase přichází s odpovědí, že skutečně ČT má ze zákona právo požadovat od lidí vysvětlení, proč zrovna oni neplatí. Je to tyranie státní správy v přímém přenosu.
A jak zrovna na mě přišli? Jednoduše. ČT má (ze zákona) přístup k databázi provozovatelů elektrických přípojek, tu si porovná se svými účty, a těm co odebírají elektřinu a neplatí ČT výpalné posílá takové dopisy.
Co mě na celé věci nejvíc zaráží je fakt, že člověk musí prokázat svou nevinu, jinak je podle zákona vinen, tj. kdybych se na odpověď vykašlal, automaticky mě budou mít za dlužníka a hrozí mi pokutou, snad i exekucí. Tak si říkám, jestli je tady stát pro lidi, nebo je tomu naopak.
Hráz
Poslední dobou jsem doslova jako v Jiříkově vidění. Zas mi přišel doporučený dopis. A zas od státního podniku, tentokrát od Povodí Labe. Ale postupně. V jedné obci, kde mám pole, udělal katastr obnovu operátu. A co jsem se nedozvěděl, na mém listu vlastnictví se objevila stavební parcela. Co to, kde se tam vzala, říkám si. Při bližším zkoumání zjišťuji, že je to protipovodňová hráz, zkrátka na mé pole kdosi navezl kopec zeminy. Jak to, že mi o tom nikdo alespoň nedal vědět? Pátrám dál, zjišťuji, že kopec je stavba a tu vlastní Povodí Labe. Dávám celou věc na posouzení právníkovi. Po nějaké době dostávám odpověď, že skutečně podle jakéhosi zákona, který mimochodem už neplatí, v té době měli právo na jakémkoliv pozemku postavit hráz a ani o tom nemuseli dát vědět vlastníka, natož ho požádat o povolení. Nevěřil jsem vlastním očím. Za takové jednání by se nemuseli stydět ani komunisté. Dále mi právník radil začít jednat s Povodím o odkupu pozemku.
Situace je následující. Hráz stojí už mnoho let, Povodí mi poslalo jakýsi znalecký posudek s nabídkou hodně nízké odkupní ceny, a teď co já s tím? Podle zákona zastavení mého pozemku proběhlo legálně, tudíž vlastní postavení hráze nemohu napadnout. Jedinou možností je zadat vypracování nového znaleckého posudku a pokud se bude významně lišit výkupní cena, požadovat jí u soudu. Ten může, ale nemusí rozhodnout v můj prospěch. Nebavíme se tady o velkých penězích, takže soudní pře u mě nepřipadá v úvahu, tudíž mi nezbylo nic jiného, než se podvolit. Ještě si myslíte, že žijeme v právním státě?
Bikerská příhoda
S kamarádem H. a kolegyní V. jsme se domluvili na společném bikování v Lužických horách. V tom není nic závratného, kdyby to minimálně pro mě nespustilo řadu nečekaných událostí. V pátek mi kamarád volal, že ho bolí zuby, ale jede. Do toho mi pozdě večer volá kolegyně V., prý dnes po práci byla na singltreku, vymlela se, ale jede. Jen z ní dlouho nemůžu dostat informaci, kde se zítra setkáme. Nakonec se přeci jen domlouváme a nezapomene mi připomenout, že nás bude zítra šetřit. V sobotu kolem páté ranní mi od H. přišla sms že se vůbec nevyspal, takže nejede. No nic, říkám si, pojedu na místo srazu sám. Když už jsme se jednou domluvili, tak to přece neodřeknu, zvlášť když to byl můj nápad. Ráno kontroluju výbavu, abych na nic zásadního nezapomněl a jedu. Pokračovat ve čtení „Bikerská příhoda“
Sekaná
Sekaná se dá dělat na mnoho způsobů, dříve jsem ji pekl s vajíčkovou náplní, což je trochu pracnější. Osvědčil se mi recept ze staré kuchařky. Pokračovat ve čtení „Sekaná“
Nákupní centra
Púvodně jsem chtěl napsat jen komentář k Liborovu článku, ale odpověď začala být moc dlouhá.
Ve velkých obchoďácích seženeme sice jako by všechno, ale vlastně nic pořádného. Pro mě je pobíhání po nákupním centru výborná příležitost k získání pocitu sklíčenosti, osamělosti, lidské marnosti. Po chvíli si tam připadám jako v jiné realitě, v naleštěné kleci co je jen pozlátkem. Kolik energie a prostředků se spotřebovává na dosažení jen vnějšího vzhledu, aby to dobře vypadalo. A obsah našich srdcí nikoho nezajímá, dokonce ani nás samotných. Vše je pro levný vnější efekt, snad abychom alespoň na chvíli přehlušili nářek našich prázdných duší. Interiéry těch budov mi připadají jako po pozření drog, všechno se blýská, je slyšet hudba, lidé se mají radovat (a nakupovat) a zapomenout na zaprášený svět tam venku. Vyjdeš ven na parkoviště a máš kocovinu. Pro mě je to ale vysvobození, naopak trpím uvnitř těch odchoďáků. Ach ten Komenského Labirint světa.
Labyrint světa a ráj srdce
Přiznám se, od téhle knížky jsem si dost sliboval, a to jsem neměl dělat. Ale popořádku. Na první pohled mě zaujaly ilustrace. Jsou to takové ty jakoby staré rytiny, nebo tuší kreslené obrázky. Ty já mám rád, připomínají mi obrázky z Verneovek, co jsem jako malý doslova hltal. A tyhle jsou i barevné a bezvadně doplňují text. Pokračovat ve čtení „Labyrint světa a ráj srdce“
Letos poprvé
Letošní první kroky bosky. Minulý týden, příjemné počasí, krátká vycházka. Hodně příjemné, učil jsemse znovu správně našlapovat. Ale šlo se mi dobře, jako bych se po zimě znovu rozpomínal. Až se znovu udělá hezky, vřele doporučuji 🙂
Grilovaný hermelín
Protože jsem toho času doma s chřipkou, je potřeba se čas od času najíst. Nechtělo se mi zbytečně špinit nádobí, ale taky jsem se odmítal jen tak něčím odbýt. Napadlo mě využít hermelín, co se mi válel v lednici. Co s ním? Vrtalo mi hlavou. Vzpomněl jsem si na recept co se kdesi válel na internetu a trochu ho upravil.
Hermelín překlojíme na způsob housky do hamburgeru a namažeme povidly. Nešetříme. Na povidla nasypeme chilli podle chuti. Přiložíme obě půlky k sobě a dáme na alobal. Přidáme trochu olivového oleje a bylinky. Neměl jsem zrovna nic čerstvého, tak to nakonec odnesly provensálské bylinky v pytlíku. Jestli máte doma oříšky, ideálně vlašské, mohou nahradit bylinky. Zavážeme folii kolem sýra, aby nám nevytekl a vůně zůstala vevnitř. Trouba se nám mezitím rozehřála na 200 stupňů, neváháme a dáváme aluminiový pytlík do tepla. Za pár minut je hotový.
Co k tomu? na stole jsem měl rohlíky z marketu. Podélně jsem je rozřízl a potom ještě šikno napříč. Jednak aby se mi vešly do topinkovače a také aby lépe vypadaly. Potřeme olivovým olejem, prožemene teplem topinkovače a přidáváme k už hovovému hermelínu.
I s přípravou mi výroba večeře zabrala kolem čtvrt hodinky, což je myslím poměr čas / výkon dost dobrý.
Dobrou chuť! 🙂