Sčítání … téma o kterém si v těchto dnech štěbetají i vrabci na střeše a kdy při něm krevní tlak kybiců stoupá do nebezkých výšin. Naprostá většina diskutujících se spokojí jen s hospodskými kecy z bezpečí internetové anonymity. Ale najdou se v šedi průměrných i lidé, co vyčnívají nad stádem a nebojí se jít s kůží na trh. Jedním z nich je slečna Klára Burešová. Nebála se a podala rovnou ústavní stížnost proti nestoudnému sčítání. Osobně jí držím palce a přeji pevné nervy u soudu. Bojuje totiž i za nás bázlivé, co nemají dostatek odvahy se byrokratickému systému vzepřít sami.
Nikomu jsem neublížil
Stejně jako nadpis se jmenuje i název dokumentu opět vysílané na ČT2 v režii Pavla Křemena s podtitulkem „O fenoménu udavačství za komunistického režimu s někdejšími důstojníky StB i s těmi, které řídili“.
Postupně, během sledování se začínají rozkrývat osudy lidí, co se k takové ohavnosti propůjčili. Jedno z nejhorších zjištění co jsem si z filmu odnesl, je absence jakéhokoli, byť jen malého pocitu viny nebo zahanbení dotyčných udavačů. Z jejich pohledu nic nemorálního neprovedli. Abych však jen nadřazeně nekritizoval, byl tam zmíněn osud těžce zkoušeného člověka, co si prožil své už za války a potom znovu v padesátých letech v Jáchymově. Aby se dostal z otřesných podmínek uranových dolů, podepsal spolupráci. V takových případech bych se neodvažoval vynášet nějaké kategorické soudy.
V takzvaných cibulkových seznamech jsou uvedeni jako spolupracovníci STB také mnohdy i dnes známé tváře, ale nebudu prozrazovat podívejte se a udělejte si názor sami. Mohu říct že mezi nimi je jeden umělec (zpěvák), který mě dost zklamal a to ani ne tak samotnou spoluprací, ale svým současným postojem k téhle věci.
Když potom vidíme kdo nás zastupuje v politice, z čeho a jakým způsobem se dostali takzvaně ke korytu, je zbytečné se divit, že jednají jak jednají. Je to obraz nás samých.
Kdyby mě zabili
Nedávno Česká televize na druhém programu odvysílala dokument s podtitulkem „O muži zákona, který se stal lovnou zvěří“. V něm nejde, jak to obvykle v amerických filmech bývá o hrdinovi co po počátečních obtížích všechny zloduchy přemůže a s posledním záběrem na hrdě se třepotající vlajku. Pokud už jste někdy, nejspíš ve zprávách zaslechli slova „vor v zakoně“ asi už tušíte o čem je řeč. Policista, který tomuto kmotrovi ruské mafie pomohl za mříže byl sám obviněn a paradoxně soud zlouna pustil na svobodu. Po osvobození kmotra byla obvinění proti statečnému policistovi náhle, bez udání důvodů stažena. Teď se ale musí skrývat, v obavě před pomstou mafie. Takhle naši nejvyšší představitelé odměňují čestné a pracovité občany.
Desatero zdravého rozumu
Nemůžu jinak, po přečtení citátů pána zvoucího se William J. H. Boetcker (1873 – 1962), jsem prostě neodolal vložím sem jejich znění. Moudra jsou z webu reformy.cz původní článek najdete tady.
- Prosperitu nelze založit na bezstarostném zacházení s financemi.
- Slabí neposílí oslabením silných.
- Malí nevyrostou omezováním velkých.
- Chudým nepomůže zničení bohatých.
- Mzda pracovníků se nezvýší utlačováním těch, z jejichž peněz je placena.
- Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.
- Spolupráci lidí neposílíš zvyšováním nenávisti.
- Solidní jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.
- Charakter a odvaha se neposílí zničením lidské iniciativy a nezávislosti.
- Lidem nepomůžeš, když za ně děláš soustavně to, co by mohli a měli dělat sami.
Dál pokračuje sedmi národními hříchy:
- Nemyslím.
- Nevím.
- Je mi to jedno.
- Jsem moc zaneprázdněn
- Nechávám spoustu věcí plavat.
- Nemám čas číst a vyhledávat informace.
- Nezajímá mě to.
A teď to můžeme porovnat, co se v současnosti děje všude kolem nás.
Teflon a papoušci
Nedávno jsme se při debatě s kolegyní dostali na téma domácnost a ke zjištění, že se stará nějaké skoro příbuzné o papouška. Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby neposkyla infornaci o nemožnosti používat z toho důvodu doma teflonové pánve.
Mléko z farmy
Při poslechu rádia v kuchyni mě zaujala reklama na jakýsi dovoz mléčných výrobků až do domu. To znělo zajímavě a tak bylo na řadě trochu potrápit internet. Na stránkách mléko z farmy.cz je možné se dozvědět více. O co vlastně jde? Dodávky naplněné výrobky z mléka jezdí po různých trasách, už nejen v Praze, ale i po skoro celém středočeském kraji. Je to týden, co zařadili do svého itineráře i naše město.
Grilovaná kuřecí prsa ve sladké chilli omáčce
Dnes přidám recept na který jsem si dělal zálusk už dlouhou dobu. Není to bůhví jaká tajemná záležitost, recept je k nalezení na každé lahvi s Thajskou chilli omáčkou. Pouze by mohla být potíž sehnat všechny potřebné ingredience. Pokračovat ve čtení „Grilovaná kuřecí prsa ve sladké chilli omáčce“
ECB propaganda
Jelikož mám na RSS čtečce přihlášený odběr Ludwig von Mises institutu nešla přehlédnout zpráva s provokativním názvem „Žádný strachy, chce to prostě další prachy!“ Po přečtení článku mi to nedalo a zabrousil jsem na jakousi českou mutaci stránek Evropské centrální banky (ECB). Obzvlášť výživné je krátké video (níže), kde dvojice teenagerů „poznává“ taje ekonomie zábavnou cestou. Jakožto pozdně Husákovo děcko si ze svého dětství pamatuji na manipulativní propagandu na základní škole, v pionýru atd. Tohle video mi dobu plnou rudých vlajek, pěticípých hvězd a srpů s kladivy bolestivě připomnělo. Ve videu si například všiměte triček obou děcek, především jaké symboly na nich mají. Také po obsahové stránce je to snůška polopravd a lží. Jak to v reakci na Mises.cz správně pojmenovávají, je to jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Přečtení téhle zprávy u mě způsobilo, že jsem zase o něco blíž rozhodnutí opustit stále více totalitní EU.
Veřejná doprava
Jak určitě mnozí z vás už vědí, začínáme mít problémy s veřejnou dopravou, tentokrát hlavně autobusovou. Největší komplikace mají postihnout především náš Středočeský kraj. Údajně se mají redukovat konkrétně z našeho směru do Prahy spoje ze čtyřiceti dvou až na pouhých devět. Kde je zakopaný pověstný pes, řekl jsem si? Dopravci jsou soukromé firmy a někde dokonce funguje jakási rádoby konkurence. Vrtalo mi hlavou kdo a prostřednictvím jaké moci rozhoduje o bytí a nebytí autobusových linek.
Zub
„Na každého jednou dojde“ dalo by se říct, a došlo i na mě. Původně jsem chtěl naklapat pár vět po první návštěvě, ale potom se mi to jaksi odleželo v hlavě a uzrálo to až teď. O čem to vlastně píšu? Vezmu to nejradši od začátku. Jednoho dne jsem si vzpomněl, že jsem delší dobu nebyl u zubaře. Náš starý zubař šel do důchodu a byl mi rodiči dohodnutý jiný, naštěstí zase kousek od nás. Je to ve skutečnosti paní doktorka.