Včera jsem byl s otcem jako dobrovod v naší poliklinice, konkrétně na chirurgii. Byl to slušný zážitek, tušil jsem že jdu do socialistického skanzenu, ale takové emoce jsem opravdu nečekal.
Nabídka na zbohatnutí
Včera mi zavolala jedna dobrá duše z banky s jakousi nabídkou na „zbohatnutí“, a že mi jí pošle e-mailem. Nevím proč mi volala, tu nabídku mohla poslat rovnou a ušetřila by nám čas. Jedině snad abych nabídku rovnou nepřesunul do virtuálního koše.
Těžba uhlí na Mělnicku
Zhruba před měsícem se ve zprávách objevily zmínky o plánovaném průzkumu a následné těžbě uhlí ve středočeském kraji, konkrétně na území mezi Mělníkem a Benátky nad Jizerou.
Vítězný únor
Únor bílý, pole sílí, říká jedno staročeské přísloví. Nám ale poněkud zrudl. Po zhlédnutí reportáže nejen na Novinkách.cz, ale například iDnes.cz to bude už jasnější. Nepřekvapila mě ani tak rétorika komunistů, za kterou by se nemuseli stydět ani v dobách nejtužší normalizace, jako spíš absence zásahové jednotky a po zuby ozbrojených těžkooděnců. Ani nelétaly vzduchem projektily se slzným plynem a nezdálo se, že by ty nejvíce křičící policie pohladila pendreky a pozatýkala, jak je hezky vidět v televizi u podobně smýšlejících socialistů (takzvaných neonacistů). Vždyť tyto dvě ideologie, komunistická a nacistická mají stejné kolektivistické kořeny.
Cenzura internetu
Možná už jste si všimli interaktivního obrázku nahoře v pravém sloupci blogu, který kontroluje, jestli váš poskytovatel internetu cenzuruje připojení. Autorem bohužel nejsem já, ale několik nadšenců, kteří tím chtějí protestovat proti cenzuře internetu v naší zemi. Na svém webu píší o důvodech, které je k takové akci vedly. S tím můžu jen souhlasit, osobně si myslím, že jakákoli direktivně vynucovaná cenzura nařízená takzvaně se shora je už ve svém principu špatná. Pokud svěříme jakémukoli našemu zástupci moc rozhodovat nad, v tomto případě internetem, je to špatné rozhodnutí. Připomíná mi to výrok jednoho zajímavého pána, lorda Actona: „Moc člověka kazí, a absolutní moc kazí člověka absolutně.“
Kyberbezpečnostní jednotka
Zaujal mě článek na internetovém portálu ČT24, k nahlédnutí tady. Při čtení jsem měl čím dál kyselejší výraz v obličeji, a to do té míry, že bych mohl dělat reklamu na ocet. Už s názvem mám trochu problém. Co má vlastně vyjadřovat? Co to je „kyber“? Na Wikipedii jsem našel jen výklad slova „kybernetika„, více dále.
„Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Je založena na poznatku, že některé procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních.“
„Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Je založena na poznatku, že některé procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních.“
Skládání trička
Jelikož se, doufejme že dočasně, nacházím bez drahé polovičky, vyvstanulo přede mnou dost, někdy i kuriózních situací. Jednou z věcí, se kterou se potýkám snad celý dosavadní život, je úhledné skládání oblečení. Snad proto mám rád takové to „funkční“ prádlo co se nemačká a dokonce se nesmí žehlit. Bohužel bych v takovém oblečení v zaměstnání asi nepochodil a tak se zákonitě blížil den, kdy bylo potřeba se špinavým oblečením něco udělat. Pračka je super věc, prádlo se tam nahází, přidá se prášek, cosi se nastaví a za chvíli je vypráno. Problém nastal až při samotném skládání. Připadal jsem si jako učeň v Origami. Kalhoty jsem dal po velkém úsilí jakš takš, ale trička a podobné věci byly na mou nervovou soustavu příliž. Nebudu napínat šel jsem se poradit s internetem … a podařilo se. Jestli tedy někdo potřebuje návod (video :-)), tak je tady.
PS: Pouštěl jsem si to snad pětkrát, něž mi ruce dělaly co měly 😀
Mělnický Flashback
Před časem, konkrétně 13.8. jsme se v našem rodném městě mohli kochat zajímavým představením. Bylo to promítání na jednu z Mělnických věží (Pražskou). A ne tak ledajaké, jednalo se o jakýsi videomapping a obnášelo to prý hodně práce.
V podchodu metra
Nedávno mě v podchodu u metra zastavila milá, mladá a dost ukecaná holčina v zeleném tričku s otázkou „Máte rád přírodu?“ Zrovna jsem nepospíchal a tak začal rozhovor. Byla to agitátorka sdružení Hnutí duha. Začala mi povídat, jak vysazují stromky, sledují rysy po lesích a podobné úžasné věci. Po chvilce mě požádala o sponzoring, nejlépe formou trvalého příkazu na jejich účet. To se mi nezdálo, a tak náš rozhovor pokračoval.
Sedmá pečeť
Na tento černobílý film z padesátých let od režiséra jménem Ingmar Bergman, jsem se nijak nepřipravoval, přinesla ho přítelkyně jako zápůjčku od kolegy z práce. Co o něm napsat? Celkem krátký, ponurý, absence barev tomu dodává jakousi syrovost. Ve slangu mladých bych napsal něco ve smyslu „Je to špicová severská depka“. Pokračovat ve čtení „Sedmá pečeť“