Televize

Zkusme si to slovo vizualizovat.

Televize

Jaké emoce se ve vás při vyslovení/čtení toho slova probudí? Přístroj, bez kterého si nedokážete představit svůj život? Zdroj vašich informací? Nekonečné seriály? Nebo něco úplně jiného? 🙂
Jako dlouholetý nevlastník televize vám nabídnu pohled z druhé strany. Předně jsem na TV nikdy moc dlouho nekoukal. V dobách mého života v podnájmech se mi rozbila poslední „bedna“ a už jsem jinou nekoupil. A světe div se, nechyběla mi. Tenkrát, to bylo kolem mých 25 let, jsem se nad tím ani nezamýšlel, měl jsem své zájmy. Teď, s odstupem času, mi připadá televizní vysílání jako něco nepřátelského. Ano, někdy jsem s TV konfrontován, hlavně při návštěvách přátel a známých. Popravdě, je to pro mě nepříjemný šok. Jednak nemám rád, když se bavíme a „v pozadí“ běží ty pohyblivé obrázky se zvukem. Nepříjemně to ruší. Samotné vysílání je jedno velké „Cože?!“. Například před časem vysílala nějaká stanice zprávy. Takovou snůšku polopravd a nepodložených informací jsem už dlouho neslyšel. Do toho v prostřihu rychlé šoty, násilí a naléhavý hlas. Není čas přemýšlet, negativní emoce přitahují pozornost. Po zprávách tam běžel nějaký zmatený film, naštěstí si z něho nic nepamatuju. Ale to už jsem se chystal k odchodu.
Ještě se s vámi podělím o zážitky z reklam. To byl pro mě opravdový šok! Především na „léky“ všeho druhu. „Když vás bolí (dosaďte co chcete), máme pro vás řešení. Naši úžasnou pilulku! Ta vám pomůže od všech vašich problémů!“ Před tím ještě stačí lidi vystrašit smyšlenou hrozbou. Pokus o manipulaci je přímo ukázkový. O tom, že chemikálie neřeší příčinu obtíží, ale jen zmírňuje následky, už nikde ani zmínka. Že vás ten chemický blivajs pomalu tráví se ze šotu samozřejmě taky nedozvíte. Nebo zboží všeho druhu. Reklama se vás snaží přesvědčit, že ty krámy opravdu potřebujete. Neskutečné.
Známí mi říkají, jak můžeš bez televize žít? Já jim odpovídám: „Jak můžete čučet na takové pitomosti? Cokoliv je lepší než zírání do bedny“ Zřejmě jsme každý z jiného vesmíru.
Zajímavé postřehy a pěkné video najdete na webu Alue.

PS: Při nedávné návštěvě příbuzných se rozprava stočila, jak jinak i na politiku. Osobně takové téma nevyhledávám, je tím vždy zaděláno na hádku. Říkal jsem si, nezasahuj do debaty, s tvými názory to je špatný nápad. Soustředil jsem se tedy spíš na formu sdělování. A čeho jsem si nevšiml. Příbuzní mají podobné názory jako oficiální propaganda, tedy televize a noviny. Dokonce jsem zaznamenal buď stejné, nebo hodně podobné věty, i celá souvětí. Televize opravdu svádí k pasivní konzumaci a potlačuje kritické myšlení. Dokonce se na ní dá vytvořil celkem silný návyk. Nic co bych vyhledával.

Komunální volby

Zase na nás vykukují mediálními agenturami nazdobené tváře lidí, kterým učarovala politika. U toho nesmí samozřejmě chybět krátký úderný slogan. Nevím jak vy, mě ta prázdná hesla a vyretušované tváře lezou na nervy. Přemýšlím, pro koho se takovéhle divadlo vlastně hraje. Tomu, že zvolení dodrží své sliby snad už nevěří ani děcko v mateřské školce. Změny k lepšímu, snad s výjimkou kamarádů těch politiků, zřejmě moc voličů také nedoufá. Tak proč je vlastně volíme? Stojí nás to peníze, čas i námahu. Dovedu si představit lepší využití ušetřených prostředků.

Pokračovat ve čtení „Komunální volby“

Bohatí vs chudí

Dostal se ke mě odkaz na zajímavý článek, kde nejbohatší žena světa popisuje 20 rozdílů v přemýšlení mezi bohatým a průměrným člověkem. Sice jsem se z něj nic převratného nedozvěděl, ale je to pěkné shrnutí dvou protikladů. Odkazovaný rozhovor je podle mého názoru aktuální především u nás v Čechách. Pokud by se vám to nechtělo číst, dávám svou úvahu. Jde o rozdíl myšlení „průměrného“ a „bohatého“ člověka. Pod takovým označením si můžeme představovat různé charakterové vlastnosti. Ty eufemismy zpřesním. Průměrný = socialista, zaměstnanec, pesimista, závistivec. Bohatý = kapitalista, podnikatel, svobodomyslný, inovátor. Myslím, že to už začíná dávat smysl, co říkáte?

Pokračovat ve čtení „Bohatí vs chudí“

Polobozi z ČNB

A je to tady znovu. Pár lidí si myslí, že snědli všechnu moudrost světa. Jak jinak chápat čtvrteční rozhodnutí České národní banky ČNB. Kde se v bankéřích bere ta arogance, myslet si, že mohou rozhodovat doslova o osudech ostatních? A kde se v nás bere poddajnost to bankéřům umožňovat?

Pokračovat ve čtení „Polobozi z ČNB“

Hlas lidu

Hlas lidu, hlas boží. Myslím, že jste tohle zaklínadlo už mnohokrát slyšeli. Většinou od lidí na tribunách nebo v televizích, co se rádi poslouchají. Ona už se z toho rčení stala pořádná floskule. Jak pohodlné je přenést odpovědnost za své činy na někoho jiného, v ideálním případě na anonymní dav… Tomu se dá podstrčit doslova vše. Stačí jen vhodně manipulovat. Co je ale zajímavé, původní význam byl opačný a především negativní.

Pokračovat ve čtení „Hlas lidu“

Svoboda učení

Při putování internetem se mi vlastně náhodou na monitoru objevila jedna zajímavá stránka. Při pročítání tohoto webu se mi v hlavě doslova vyrojily vzpomínky na školní léta, především na základní školu a většinou nebyly zrovna příjemné. A to byl můj otec ještě učitel takzvaně z přesvědčení, takže jsem si to „užíval“ ještě doma.

Pokračovat ve čtení „Svoboda učení“

Vítězný únor

Únor bílý, pole sílí, říká jedno staročeské přísloví. Nám ale poněkud zrudl. Po zhlédnutí reportáže nejen na Novinkách.cz, ale například iDnes.cz to bude už jasnější. Nepřekvapila mě ani tak rétorika komunistů, za kterou by se nemuseli stydět ani v dobách nejtužší normalizace, jako spíš absence zásahové jednotky a po zuby ozbrojených těžkooděnců. Ani nelétaly vzduchem projektily se slzným plynem a nezdálo se, že by ty nejvíce křičící policie pohladila pendreky a pozatýkala, jak je hezky vidět v televizi u podobně smýšlejících socialistů (takzvaných neonacistů). Vždyť tyto dvě ideologie, komunistická a nacistická mají stejné kolektivistické kořeny.

Pokračovat ve čtení „Vítězný únor“