V dnešním světe se mi zdá dělení politiky na pravici a levici jako přinejmenším překonané a nemám to rád. Ale to co mi poslal známý e-mailem, tomu nešlo odolat. Třeba to už znáte, ale mě se to prostě líbí 🙂
Probuzení
Včera se mi stala zajímavá příhoda. Protože už pár měsíců dojíždím autobusem za prací do Prahy, tak hlavně při odpoledním návratu občas lehce usnu. Tedy když na mě vyjde místo na sezení. Jednou jsem klimbal i ve stoje, ale to je zase jiná písnička. Tak si jedu odpoledne něco po půl páté, ještě za světla, busem zpátky k nám do města. Dokonce na mě vyšlo volné sedadlo, a příjemně vyhřátý autobus způsobil, že mi na chlívi zaklapla víčka. A nebyl jsem sám, spíš bych řekl že chrněl celý autobus. Po nějaké době, zvláštní že pravidelně dojíždějícího člověka vzbudí vždy stejná zatáčka nebo díra v silnici, jsem se probral z dřímoty. Venku tma jako v ranci, okna autobusu zapocená tak, že při pohledu ven nešlo nic rozeznat. Než se mi hlava dostala alespoň trochu do provozních otáček, napadlo mě, jestli jsem nezaspal a nejedu zpátky do Prahy. Ten kontrast, kdy před usnutím je bílý den a po probuzení už tma tmoucí je nepříjemný. A to mezi tím uběhlo ani ne půl hodiny.
Melanie Scholtz
Včera jsem si nenechal ujít koncert do té doby pro mě neznámé zpěvačky a rozhodně toho nelituju. Takhle to většinou dopadne, když člověk jde třeba za kulturou a není nijak zvlášť natěšený. Poslední dobou to mám rád, připadám si víc otevřený novým věcem. A o čem že to vlastně mluvím? O pořádné porci vážně dobrého jazzu, s trochou jak říká Melanie „regécka“. Nejsem příznivec velkých slov a gest, ale tady napíšu bez studu, její hlas (nejen) mě doslova pobláznil od první chvíle, co jsem ho zaslechl. Pokračovat ve čtení „Melanie Scholtz“
Střípky
Při plavbě ve vlnách našeho mnohdy rozbouřeného světa si člověk tu a tam všimne někdy úsměvných, jindy naštvávacích okamžiků. Některé jsem zvěčnil foťákem od mobilu.
Jedna z akcí v nejmenovaném supermarketu
Tohle je poutač na freeshopu u Hrádku nad Nisou
Při stromovém focení kdesi u Točné
virtuální život
Dneska odpoledne bylo zase vedro jako pras…, teda hic jak někde v kongu, a tak po práci mé škrpále mířily nejkratší cestou k Vltavě. Tedy ne že bych se snad chtěl koupat, ale v ruce jsem třímal kolobku a jal se protáhnout své ztuhlé tělo po celodením vysedávání u počítače.
Dilema a tragédie
Při brouzdání zákoutími internetu jsem se dostal k pojmům jako je „dilema veřejného statku“, nebo „tragédie obecní pastviny“ a přinutilo mě nastartovat tu věc, co máme mezi ušima.
Pište správně česky
Dnes napíšu pár vět o knize, která se bohužel natrvalo zabydlela na mém pracovním stole. Proč bohužel? Jednoduše, než jsem se do ní začetl, myslel jsem si, že ovládám celkem slušně psaní v Češtině. Ale omyl, tahle ne moc tlustá knížka mi dokázala nejednou pěkně zamotat hlavu.
Svoboda učení
Při putování internetem se mi vlastně náhodou na monitoru objevila jedna zajímavá stránka. Při pročítání tohoto webu se mi v hlavě doslova vyrojily vzpomínky na školní léta, především na základní školu a většinou nebyly zrovna příjemné. A to byl můj otec ještě učitel takzvaně z přesvědčení, takže jsem si to „užíval“ ještě doma.
Budoucnost svobody
Před časem jsem se konečně začetl do knížky se zajímavým názvem „Budoucnost svobody“ od autora jménem Fareed Zakaria. Očekávání kvalitní literatury byly z mé strany celkem velké, podpořené i pochvalnými komentáři na webu.
Ale chyba lávky, už v předmluvě se začínaly dít zvláštní věci. Nechci tady pana autora nějak peskovat, to by bylo ode mě laciné. Raději napíšu své dojmy z četby. Rovnou se přiznám, i když jsem měl celkem velkou snahu, kniha zůstala nedočtená. A nebylo to jen suchopárným, rozvleklým výkladem, ale hlavně názory, které se nedaly jen tak přejít. Vypadá to, že si pan (asi) profesor dal spoustu práce se sháněním informací pro knihu, ale buď vybral nepřesné údaje, nebo vyvozuje divné závěry. Je mi hodně proti srsti všechno zobecňovat a dělat z toho univerzální principy. Vím že se tomu nedá úplně vyhnout, ale napsat na takových vachrlatých základech celou (a dost tlustou) knihu se mi zdá moc.
Pokračovat ve čtení „Budoucnost svobody“
Pokračovat ve čtení „Budoucnost svobody“
Těžba uhlí na Mělnicku – 2. část
Včera uběhl právě měsíc, co jsem napsal e-maily mým politickým zástupcům se žádostí o vyjádření k plánované těžbě uhlí. Pro pořádek uvádím, že jsem nevolil ani jednoho. Konkrétně to byli: