Možná už jste si všimli interaktivního obrázku nahoře v pravém sloupci blogu, který kontroluje, jestli váš poskytovatel internetu cenzuruje připojení. Autorem bohužel nejsem já, ale několik nadšenců, kteří tím chtějí protestovat proti cenzuře internetu v naší zemi. Na svém webu píší o důvodech, které je k takové akci vedly. S tím můžu jen souhlasit, osobně si myslím, že jakákoli direktivně vynucovaná cenzura nařízená takzvaně se shora je už ve svém principu špatná. Pokud svěříme jakémukoli našemu zástupci moc rozhodovat nad, v tomto případě internetem, je to špatné rozhodnutí. Připomíná mi to výrok jednoho zajímavého pána, lorda Actona: „Moc člověka kazí, a absolutní moc kazí člověka absolutně.“
Kyberbezpečnostní jednotka
Zaujal mě článek na internetovém portálu ČT24, k nahlédnutí tady. Při čtení jsem měl čím dál kyselejší výraz v obličeji, a to do té míry, že bych mohl dělat reklamu na ocet. Už s názvem mám trochu problém. Co má vlastně vyjadřovat? Co to je „kyber“? Na Wikipedii jsem našel jen výklad slova „kybernetika„, více dále.
„Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Je založena na poznatku, že některé procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních.“
„Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Je založena na poznatku, že některé procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních.“
Vynález, co změní svět?
Na neviditelném psovi se objevil článek Václava Vlka staršího s názvem Víc než tisíc ekologistů. Autor vzal psaní celkem satiricky, o to ale čtivěji. Tématem není nic jiného, než zdá se opravdu převratný vynález jisté Olivie Lum ze Singapuru. Vymyslela, a co víc, dokonce zrealizovala jakési filtry, jimiž se dá získat pitná voda nejen z moře, ale i z odpadních vod.
Člověk bič sám si na sebe splétá
V mé RSS čtečce se začaly hromadit nepřečtené články a když člověk zrovna nebyl pár dní u počítače, dosahoval jejich počet bezmála několika set. V poslední době se z takového kvanta čtiva stala až nezáživná rutina, nebylo to o zvědavosti co kdo zrovna napsal, šlo o to se tím co nejrychleji doslova prokousat.
Takový stav byl dlouhodobě neudržitený, čtení mi zabíralo stále více volných prostředků, tím pádem nezbýval čas na jiné, důležitější věci. Na polici se mi práší na nové a hlavně nepřečtené knihy, úplně je slyším naříkat „kdy si mě konečně přečteš, bambulo! Koupil sis nás a ani se na nás nepodíváš“. Také v angličtině bych rád přidal, přece jen jí potřebuju čím dál víc, hlavně na čtení manuálů. A tak na řadu přišla velká čistka. Ze čtečky vypadly weby co produkovaly nejvíce článků. A tak dostaly padáka takové hvězdy jako Finmag. Liberální institut, Mises institut, Reformy, a jiné.
Takovým brutálním omezením se mi pěkně vyčistila nejen RSS čtečka, ale co je asi nejdůležitější, zmizel stres kolik článků a zpráv je potřeba dnes přečíst. Znáte ten pocit, kdy vám nějaká věc nebo projekt pomalu průstá přes hlavu, najednou si uvědomujete, že místo toho aby vám to bylo ku prospěchu, člověka to spíš ubíjí. O to větší je úleva a téměř zadostiučinění, když takový problém vyřešíte. Skoro mi to přijde, že jsem si čtečkou na sebe pomalu upletl bič a včera ho zase o pěkný kus zkrátil. Dnes se díky tomu cítím tak nějak volnější. Teď jenom vzniklý volný čas využít nějak smysluplně 🙂
Válka proti drogám
Je správné bojovat proti drogám? Je to úspěšný boj? A kdo ho platí? Co jsou drogy a co už nejsou? Kdo o tom rozhoduje a na základě jaké moci? Kdo na tom ve skutečnosti vydělává? A co na to svoboda a morálka? Na tyhle otázky se v krátkém zamyšlení budu snažit najít odpověď.
Na začátek bych rád napsal, nejsem žádný odborník na takovou věc jako jsou drogy, jak na straně moralistů, tak na straně konzumentů. Alespoň v tom významu co jak ho všeobecně chápeme. Aby nevznikl nepřehledný „guláš“, pokusím se o zamyšlení nad jednotlivými otázkami z nadpisu a potom o nějaké shrnutí.
Existuje něco, co by vláda nezvládla?
Už jste se někdy zamysleli z čeho všeho platíme daně, v jaké výši a kolik procent z ceny výrobku nebo služby nám uloupí stát? A co od něj na oplátku dostaneme zpět? Mrkněte na další reportáž Johna Stossela.
První část je věnovaná ohromnému plýtvání prostředků úředníky vlády, ať už neůmyslchých nebo někomu do kapsy. Vždy když bude jakýkoli člověk rozhodovat o cizích penězích (a nejen o nich), bude jednat méně opatrně, než kdyby to byly jeho vlastní, tvrdě vydělané peníze. Je to de facto plánované hospodářství v malém. Jak takový systém u nás dopadl si ještě mnozí z nás pamatují.
Dvě etiky, které rozdělují západní svět
Na internetu jsem objevil článek který mě zaujal natolik, že se k němu pravidelně vracím. Je sice trochu delší, ale je napsán čtivou formou, tak se není čeho bát 🙂 Je psán pod licencí umožňující jeho publikování a proč toho tedy nevyužít, tady je.
Toto je část z první kapitoly knihy „Volání budoucnosti“ Edwarda Griffina, zakladatelé organizace Freedom Force International. Čast druhé kapitoly „Krédo svobody“ jsme již zde dříve publikovali. Celou knihu je možné si půjčit jako člen Klubu Reformy.cz. Edward Griffin se dále v knize dopodrobna zabývá aktivitami Rockeffelerova Fondu, osobou Cecila Rhodese a dalšími tajnými spolky a jejich misemi. Tento text se dá považovat za doplňkový k textu pravoleve paradoxy, který jsme na tomto serveru v minulosti uvedli. Aktuálně překládáme dva filmy Edwarda Griffina „Creature from Jekyll Island“ o založení americké centrální banky a „Capitalist conspiracy„. Za pomoc s překlady těchto filmů se můžete stát čestnými členy klubu Reformy.cz. Celý text si stáhněte ve formátu PDF připravený k tisku zde.
Pokračovat ve čtení „Dvě etiky, které rozdělují západní svět“
První neposlušná ovce
Sčítání … téma o kterém si v těchto dnech štěbetají i vrabci na střeše a kdy při něm krevní tlak kybiců stoupá do nebezkých výšin. Naprostá většina diskutujících se spokojí jen s hospodskými kecy z bezpečí internetové anonymity. Ale najdou se v šedi průměrných i lidé, co vyčnívají nad stádem a nebojí se jít s kůží na trh. Jedním z nich je slečna Klára Burešová. Nebála se a podala rovnou ústavní stížnost proti nestoudnému sčítání. Osobně jí držím palce a přeji pevné nervy u soudu. Bojuje totiž i za nás bázlivé, co nemají dostatek odvahy se byrokratickému systému vzepřít sami.
Desatero zdravého rozumu
Nemůžu jinak, po přečtení citátů pána zvoucího se William J. H. Boetcker (1873 – 1962), jsem prostě neodolal vložím sem jejich znění. Moudra jsou z webu reformy.cz původní článek najdete tady.
- Prosperitu nelze založit na bezstarostném zacházení s financemi.
- Slabí neposílí oslabením silných.
- Malí nevyrostou omezováním velkých.
- Chudým nepomůže zničení bohatých.
- Mzda pracovníků se nezvýší utlačováním těch, z jejichž peněz je placena.
- Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.
- Spolupráci lidí neposílíš zvyšováním nenávisti.
- Solidní jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.
- Charakter a odvaha se neposílí zničením lidské iniciativy a nezávislosti.
- Lidem nepomůžeš, když za ně děláš soustavně to, co by mohli a měli dělat sami.
Dál pokračuje sedmi národními hříchy:
- Nemyslím.
- Nevím.
- Je mi to jedno.
- Jsem moc zaneprázdněn
- Nechávám spoustu věcí plavat.
- Nemám čas číst a vyhledávat informace.
- Nezajímá mě to.
A teď to můžeme porovnat, co se v současnosti děje všude kolem nás.
Hliník a potraviny
Jako malé robě pamatuju doby, kdy byly nejen ve školních jídelnách oblíbené příbory z hliníku. A nejen to. Ešusy, kuchyňské nádobí, všemožné naběračky, to vše se dalo sehnat vyrobené z tohoto kovu. Najednou, jako by mávnutím kouzelného proutku se začalo všude říkat, jak je to všechno hliníkové nádobí a příbory strašně nezdravé a je nutné ho nahradit nerezovým. Tenkrát jsem to bral jako fakt, přece jen hliník je docela mekký kov a občas zbyla po něm určitá pachuť.