Archiv pro štítek: zamyšlení

Možná už jste si všimli interaktivního obrázku nahoře v pravém sloupci blogu, který kontroluje, jestli váš poskytovatel internetu cenzuruje připojení. Autorem bohužel nejsem já, ale několik nadšenců, kteří tím chtějí protestovat proti cenzuře internetu v naší zemi. Na svém webu píší o důvodech, které je k takové akci vedly. S tím můžu jen souhlasit, osobně si myslím, že jakákoli direktivně vynucovaná cenzura nařízená takzvaně se shora je už ve svém principu špatná. Pokud svěříme jakémukoli našemu zástupci moc rozhodovat nad, v tomto případě internetem, je to špatné rozhodnutí. Připomíná mi to výrok jednoho zajímavého pána, lorda Actona: „Moc člověka kazí, a absolutní moc kazí člověka absolutně.“

Na neviditelném psovi se objevil článek Václava Vlka staršího s názvem Víc než tisíc ekologistů. Autor vzal psaní celkem satiricky, o to ale čtivěji. Tématem není nic jiného, než zdá se opravdu převratný vynález jisté Olivie Lum ze Singapuru. Vymyslela, a co víc, dokonce zrealizovala jakési filtry, jimiž se dá získat pitná voda nejen z moře, ale i z odpadních vod.

V mé RSS čtečce se začaly hromadit nepřečtené články a když člověk zrovna nebyl pár dní u počítače, dosahoval jejich počet bezmála několika set. V poslední době se z takového kvanta čtiva stala až nezáživná rutina, nebylo to o zvědavosti co kdo zrovna napsal, šlo o to se tím co nejrychleji doslova prokousat.

Takový stav byl dlouhodobě neudržitený, čtení mi zabíralo stále více volných prostředků, tím pádem nezbýval čas na jiné, důležitější věci. Na polici se mi práší na nové a hlavně nepřečtené knihy, úplně je slyším naříkat „kdy si mě konečně přečteš, bambulo! Koupil sis nás a ani se na nás nepodíváš“. Také v angličtině bych rád přidal, přece jen jí potřebuju čím dál víc, hlavně na čtení manuálů. A tak na řadu přišla velká čistka. Ze čtečky vypadly weby co produkovaly nejvíce článků. A tak dostaly padáka takové hvězdy jako Finmag. Liberální institut, Mises institut, Reformy, a jiné.

Takovým brutálním omezením se mi pěkně vyčistila nejen RSS čtečka, ale co je asi nejdůležitější, zmizel stres kolik článků a zpráv je potřeba dnes přečíst. Znáte ten pocit, kdy vám nějaká věc nebo projekt pomalu průstá přes hlavu, najednou si uvědomujete, že místo toho aby vám to bylo ku prospěchu, člověka to spíš ubíjí. O to větší je úleva a téměř zadostiučinění, když takový problém vyřešíte. Skoro mi to přijde, že jsem si čtečkou na sebe pomalu upletl bič a včera ho zase o pěkný kus zkrátil. Dnes se díky tomu cítím tak nějak volnější. Teď jenom vzniklý volný čas využít nějak smysluplně 🙂

Sčítání … téma o kterém si v těchto dnech štěbetají i vrabci na střeše a kdy při něm krevní tlak kybiců stoupá do nebezkých výšin. Naprostá většina diskutujících se spokojí jen s hospodskými kecy z bezpečí internetové anonymity. Ale najdou se v šedi průměrných i lidé, co vyčnívají nad stádem a nebojí se jít s kůží na trh. Jedním z nich je slečna Klára Burešová. Nebála se a podala rovnou ústavní stížnost proti nestoudnému sčítání. Osobně jí držím palce a přeji pevné nervy u soudu. Bojuje totiž i za nás bázlivé, co nemají dostatek odvahy se byrokratickému systému vzepřít sami.

Jako malé robě pamatuju doby, kdy byly nejen ve školních jídelnách oblíbené příbory z hliníku. A nejen to. Ešusy, kuchyňské nádobí, všemožné naběračky, to vše se dalo sehnat vyrobené z tohoto kovu. Najednou, jako by mávnutím kouzelného proutku se začalo všude říkat, jak je to všechno hliníkové nádobí a příbory strašně nezdravé a je nutné ho nahradit nerezovým. Tenkrát jsem to bral jako fakt, přece jen hliník je docela mekký kov a občas zbyla po něm určitá pachuť.